Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá sedmá

O tom, kdo byl mistr Pedro a jeho opice, i o zlém výsledku dobrodružství s hykáním, jež se neskončilo, jak si D. Quijote přál a myslil.

Cid Hamet, spisovatel této veliké historie, začíná tuto kapitolu těmito slovy: Přísahám, jakož jsem dobrým katolíkem! Na to dí překladatel jeho, že přísaha Cida Hameta, jakoby byl katolickým křesťanem, kdežto byl beze vší pochybnosti mórem, neznamená nic jiného, nežli že, přísahá-li katolický křesťan, přísahá a přísahati má pravdu, a říci ji, jak pravil; tak on ji vypravuje, jakoby přísahal po křesťansko-katolicku na to, co chce psáti o D. Quijotovi, zvláště v udání o tom, kdo byl mistr Pedro a kdo věštící opicí, anaž svým hádáním podivení vzbudila u všech oněch lidí. Praví tedy, kdo první část této povídky četl, že se dobře pamatovati bude na onoho Ginese de Pasamonte, jenž kromě jiných galejníků osvobozen byl od D. Quijota v pohoří Morenském, za kteréž dobrodiní špatného uznání a tím horší odměny se mu dostalo od té zlomyslné a daremné lůzy. Tento Gines de Pasamonte, jemuž D. Quijote říkával Ginesillo de Parapilla, byl to, jenž Sanchovi ukradl osla, a poněvadž v první části vinou kněhtiskaře udáno nebylo, kdy a jak, způsobeno jest u mnohých domnění, z něhož tiskový poklések přikládán špatné paměti spisovatelově. Zkrátka, Gines ukradl šedouše, když Sancho na něm spal, užívaje úskočného způsobu, jehož použil Brunelo, když Sacripantovi před Albracou vzal koně zpod rozkroku, a pak jej Sancho našel, jak vypravováno. Tento Gines tedy, obávaje se, by postižen nebyl od spravedlnosti, anaž po něm pásla, aby jej potrestala za nesčíslné podvody a zločiny, jichž tolik a takových bylo, že sám vypravováním jich velkou knihu sepsal, ustanovil se na tom, že půjde do království Aragonského a přikryje si levé oko zvoliv si za povolání loutkářství, poněvadž této hře a kejklířským kouskům výborně rozuměl. Stalo se pak, že od jednoho z osvobozených a z Berberska přicházejících křesťanů koupil onu opici, již naučil dle jistého znamení skákat mu na rameno a jakoby šeptat mu do ucha. Na to dříve vcházel do osady, kam se s divadlem a s opicí ubíral, vyptal se v nejbližší vsi aneb kde nejlépe mohl, co zvláštního se v takovém místě přihodilo a komu. To si dobře do paměti vštípiv ukazoval nejdříve své divadlo, na němž se jednou ta, podruhé ona historie provozovala, avšak vždy veselá, zábavná a známá. Po skončení hry vykládal schopnosti své opice, říkaje lidem, že věští celou minulost a přítomnost, budoucností ale že se nezanáší. Za odpověď na každou otázku žádal dva realy a při některých žádal i méně, dle toho jak tazatelům sáhl na žílu. Někdy také přicházel do domů, v kterých znal příhody obyvatelů, i dával, aniž by se ho kdo ptal neb mu platil, opici znamení a říkal, že mu to a ono pověděla, jak se s příhodami shodovalo. Tím nabyl neobyčejné pověsti a lidé se za ním táhli. Časem chytrák odpovídal tak, že odpovědi dobře se s otázkou srovnávaly, a poněvadž nikdo jej neskoumal a na něj (...)

(......)