Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola druhá

O pamětihodném sporu Sancha Panzy s neteří a hospodyní D. Quijota i o jiných utěšených případech.

Historie vypravuje, že hlasy, které slyšeli D. Quijote, farář a lazebník, pocházely od neteře a hospodyně proti Sanchu Panzovi, jenž mocí chtěl dostati se k D. Quijotovi, načež mu zastoupily dvéře. Co chce ten tulák zde? Jdi domů, brachu, nebo tys to a nikdo jiný, který svádí a mate mého pána a potlouká se s ním v pustinách. Na to odpověděl Sancho: Hospodyně satanášova! svedený, zmatený a zabloudilý do těchto pustin jsem já, nikoli tvůj pán. On mne vlekl těmito světy, a vy se mýlíte o polovičku pravé ceny; on mne vyvábil z mého domu, slibuje mi ostrov, na nějž doposud čekám. — Aby tě ty zpropadené ostrovy zadusily, zlořečený Sancho, prohodila neť, co je to ostrov? Jest to něco k snědku, mlsoute, hltoune? — Není to k snědku, odpověděl Sancho, ale k vladaření a mnohem lepší, než čtyři města a čtyři dvorská alkadství dohromady. — Přes to přese všecko nedostaneš se tam, měchu ničemnosti, bečko zlomyslnosti, vece hospodyně; jdi, spravuj si svou chalupu, pracuj na bídném majetku a přestaň mysliti na ostrovy a vladařství. Farář a lazebník měli z toho velké potěšeni, slyšíce rozmluvu té trojice, avšak D. Quijote, obávaje se, že by Sancho rozvázal a spustil hromadu zlomyslných pošetilosti a dotkl se věcí, které by neslušely jeho dobré pověsti, zavolal na ně a poručil, aby mlčely a jej dále jíti pustily.

Sancho vstoupil a farář i lazebník odešli od D. Quijota, o jehož zdraví pochybovali, vidouce, jak pln jest převrácených myšlének i jak vssál do sebe hlouposti nešťastného rytířství.

Uvidíte, kmotře, že dříve, než se nadějeme, rytíř náš opět bude přes hory a doly, pravil farář lazebníkovi. Nepochybuji o něm, odvětil lazebník, avšak nedivím se tak bláznovství rytířově jako sprostnosti zbrojnošově, jenž tak jist jest držením svého ostrovu, že mu jej z hlavy nevypudí žádná zklamaná naděje, co si jich mysliti lze.

Bůh mu dej zdraví, připojil farář; hledíce na věc uvidíme, kam taková spousta nerozumu rytíře a zbrojnoše dojde. Člověk by myslil, že jsou utvořeni z jednoho líta a že bláznovství pánovo bez hloupostí sluhových nestálo by ani za halíř.

Tak jest, prohodil lazebník, ale rád bych nyní věděl, co ti dva spolu vyjednávají.

Ujišťuji, odpověděl farář, že nám to potom neť aneb hospodyně poví, neboť nemají povahu takovou, aby nechaly nasloucháni.

Zatím se D. Quijote se Sanchem v jizbě své zavřeli a když byli sami, jal se mluviti: Velice mne rmoutí, Sancho, že jsi řekl a říkáš, jakoby bych tě z chýše tvé byl vyvábil, ač víš, že jsem doma nezůstal. Spolu jsme vyšli, spolu jsme byli, spolu jsme cestovali; týž osud, týž los doprovázel nás oba. Tebe-li to jednou kleplo, semlelo mne to stokrát; to jest celá moje výhoda.

A to vším právem, odpověděl Sancho, poněvadž, jak Vaše Milost dí, nehody více spojeny jsou s dobrodružnými rytíři, než se zbrojnoši.

Mýlíš se, Sancho, vece D. Quijote, podle přísloví: Quando caput dolet (...)

(......)