Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třetí

O směšném hovoru mezi D. Quijotem, Sanchem Panzou a bakalářem Samsonem Carrascem.

Don Quijote zůstal celý zamýšlen, očekávaje bakaláře Carrasca, od něhož domníval se, že o sobě uslyší nových věcí, zaznamenaných v knize, jak Sancho pravil. Nemohl si to k mysli připustiti, že by taková povídka byla, poněvadž ještě neuschl čepel meče jeho po krvi usmrcených nepřátel. I divil se, kterak by se do tisku dostali tak velcí rytířští činové jeho. Přes to přese všecko myslil si, že učenec nějaký, buď si přítel či nepřítel, uměním kouzedlným dal je do tisku. Je-li přítelem, aby je zveličil a povznesl nad nejskvělejší skutky dobrodružných rytířů; je-li nepřítelem, aby je snížil a zmenšil pod bídné činy nejbídnějšího zbrojnoše, o němž kdy psáno bylo, ač, řekl sám sobě, nikdy se nepsalo o skvělých činech zbrojnošův. Bylo-li pravda, že taková povídka jest, musela by býti, poněvadž on jest dobrodružným rytířem, výmluvná, vznešená, znamenitá, velkolepá a pravdivá. Tím se poněkud potěšil; avšak rmoutilo jej, že spisovatel jest mór podle onoho jména Cid, a od mórův nemohl nižádné pravdy očekávati, poněvadž všickni jsou lháři, podvodníci a smyšlenkáři. Obával se, aby o lásce jeho nejednal jaksi neslušně, což by obrátiti se dalo na ujmu a nepravý úsudek o počestnosti velitelky jeho, Dulcinei del Toboso; přál si, aby vylíčil jeho věrnost a slušnost, kterou k ní vždy zachovával ceně si méně královen, císařoven panen všech stavů, a na uzdě drže návaly pudů přirozených.

Takto zabrána a ponořena do myšlének zastali jej Sancho Panza a Carrasco, jehož D. Quijote s velikou zdvořilostí uvítal. Bakalář, ač mu Samson říkali, nebyl sice velikého zrůstu, avšak byl veliký šíbal, pleti bledé ale velmi bystrého rozumu, měl asi dvacet čtyři léta, plnou tvář, ploský nos a veliká ústa — veskrz to znamení, že jest povahy potutelné a že miluje šprýmy a žerty. Tak se osvědčil, jak mile k D. Quijotovi přišel, tím, že padl na kolena řka: Podejte mi, Vaše urozenosti, pane D. Quijote de la Mancha ruku! Přísáhám k rouchu sv. Petra, jež na sobě nosím, ač teprv první čtyři posvěcení mám — že jste, Vaše Milosti, jedním z nejslavnějších dobrodružných rytířů, co jich kdy bylo a bude na celém kruhu zemském. Sláva Cidu Hametovi Benengelimu, jenž příhody Vaší Urozenosti sepsal, a opět sláva učenci, jenž se o to postaral, aby přeloženy byly z arabštiny do našeho národního jazyka k obecné zábavě národův!

D. Quijote jej zdvihl řka: Nechte úklonku; jest tomu tak, že stává o mne povídky a že nějaký učený mór ji složil?

Jest tomu úplně tak, odvětil Samson, jakož za to mám, že jest více než dvanáct tisíc výtiskův té povídky. Není-li tomu tak, ať svědčí Portugaly, Barcelona a Valencia, kde byla vytištěna, a k tomu se povídá, že se tiskne také v Antverpách. I zdá se mi, že nebude národa ani jazyka, do něhož by se nepřekládala.

Jedna věc, pravil na tato slova D. Quijote, musí potěšení způsobit muži ctnostnému a výtečnému: za živobytí viděti, jak ozývá se dobré jméno (...)

(......)