Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtvrtá

Kterak Sancho Panza vyhovuje pochybnostem a otázkám bakaláře Samsona Carrasca, i o jiných pamětí a připomenutí hodných věcech.

Sancho vrátiv se do příbytku D. Quijotova a přišed opět k předešlému hovoru jal se mluviti:

Na to, co pan Samson řekl, že by rád věděl, kdy a jak mně osel ukraden byl, odpovím, že té samé noci, když prchajíce před svatou hermandadou dostali jsme se do hor Morenských po dobrodružství či nedobrodružství s těmi vesláři i s tím nebožtíkem, jehož vezli do Segovie; tu pustili jsme se, já a můj pán, do houštiny, kdež můj pán, opřen o své kopí, a já na svém šedouši, ztlučeni a unaveni minulými šarvátkami, dali jsme se do spaní, jakobychom leželi na čtyrech duchnách z peří. Zvláště já spal jsem tak silným snem, že kdokoli mne mohl vyzdvihnouti a posaditi na čtvero kolu, podstavené pod čtyři konce sedla, tak že jsem odpočíval jezdecky na něm a někdo šedouše pode mnou odvedl, aniž jsem čeho pozoroval.

To je snadná věc, řekl na to D. Quijote, a nestala se poprvé. Totéž stalo se Sacripantovi při obležení Albraky; toutéž lstí vzal pod nim koně onen pověstný loupežník, Brunelo nazvaný.

Rozednilo se, pokračoval Sancho, a sotva jsem se natáhl, začaly se koly pode mnou kolísati a já horem pádem sletěl na zem. Hledám osla, ale nevidím ho; slzy mi do oči vstoupily, dal jsem se do nářku, a kdyby ho spisovatel povídky nevynechal, mohl by se pochlubiti, že pamatoval na věc dobrou. Nevím po kolika dnech setkav se s urozenou princeznou Micomiconou poznal jsem svého osla a viděl jsem, kterak na něm v cigánském rouchu přijíždí onen Gines de Passamonte, onen taškář a převeliký zlosyn, jehož jsme, můj pán a já, z okovů vysvobodili.

V tom není chyba, ozval se Samson, nébrž v tom, že spisovatel vypracuje, kterak Sancho na tomtéž šedouši jede, dříve než měl o něm tušení.

Na to nevím jak odpověděti, odtušil Sancho, nežli že se vypravovatel zmýlil, aneb že se kněhtiskař přehlídl.

Tak tomu jest beze vší pochybnosti, přisvědčil Samson, avšak co se stalo s těmi sto dukáty?

Vydaly se, odpověděl Sancho, spotřebovaly se pro moji osobu, pro mou ženu a pro mé děti, a ty dukáty jsou příčinou, že mi žena moje prominula cesty a potulky vykonané ve službě pána mého D. Quijota. Neboť kdybych konečně po tak dlouhém čase byl se vrátil s holýma rukama a bez osla, zlý osud by mne byl potkal. Chtěl-li by kdo více vědět, jak tu stojím, zodpovídal bych se před králem samým. A nikdo nemá se co starati o příjem či nepříjem, o vydání či nevydání, neboť kdyby obdržené rány na těch cestách penězi mi vyplaceny byly, byť se i jedna za čtyři marávedy počítala, nestačilo by druhých sto dukátů na zaplacení polovičky. Každý ať strčí ruku sobě za ňádra a nikdo nebeř bílé za černé a černé za bílé, neboť každý jest, jak ho Bůh stvořil a často i horší.

Budu o to dbáti, vece Carrasco, aby spisovatel povídky, až se podruhé vytiskne, nezapomněl toho, co dobrý Sancho pravil: bude tím vypravování o značnou cenu lepší než nyní.

Jest ještě (...)

(......)