Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola pátá

O důvtipném a půvabném hovoru Sancha Panzy s manželkou jeho Terezií i o jiných zmínění hodných příhodách.

Překladatel této povídky počínaje psáti tuto pátou kapitolu praví, že ji má za podvrženou, poněvadž v ní Sancho Panza mluví jiným slohem než jej předpokládati lze u člověka tak obmezeného rozumu, i poněvadž jedná o věcech tak útlých, že nelze zato míti, by jim rozuměl; avšak aby vykonal povinnost svou, nemůže prý nepřeložiti tu kapitolu, tudíž vypravuje následovně.

Sancho přišel tak spokojen domů, že manželka jeho na dostřel zpozorovala dobrou mysl jeho; tak že se nucenu viděla tázati se ho: Co přinášíš, příteli Sancho, že tak vesele přicházíš?

Dejž Bůh, ženo, abych toho nelitoval, že jsem tak spokojen, jak se zdám.

Tomu nerozumím, muži, odtušila ona, nevím co tím chceš říci, aby Bůh dal, bys toho nelitoval, že jsi tak spokojen; jaký to nesmysl! nevím, proč bys nechtěl býti spokojen?

Vidíš Terezko, vece na to Sancho, jsem vesel, že jsem se na tom ustanovil sloužiti opět pánu svému D. Quijotovi, jenž potřetí vyjede hledat dobrodružství; já chci jít s ním, poněvadž toho požaduje také nutnost moje. Mám radostnou naději, že najdu jiných sto dukátů jako těch, které jsem už vydal, avšak rmoutí mě, že mám tebe a děti moje opustit. Kdyby mně Bůh dal nasytit se doma o suché noze, aniž bych chodil přes hory a doly, což by snadně učiniti mohl i bez žádosti mé, byla by patrně radost moje stálejší a podstatnější; proto pravil jsem: Nedej Bůh, abych toho litoval, že jsem tak spokojen.

Vidíš Sancho, přejala řeč Terezie, od té doby, co jsi se stal členem dobrodružného rytířstva, chováš se tak temně, že ti nikdo nerozumí.

Dost na tom, ženo, rozumí-li mi Bůh, dal Sancho za odpověď, on, jenž rozumí všem věcem, a tím se spokoj. Věz, že třeba jest tyto tři dni v pořádku být s šedoušem, aby mohl zbroj nositi; zdvojnásob mu obrok, ohlídni se po sedle a mimo to po řemení, poněvadž nepůjdeme na veselku, alebrž na rejd do celého světa; budeme mít šarvátky s obry, draky a upíry, budeme slyšeti sikot, štěkot, škvik a řev, a to vše bude pouhým sbíráním doušky proti tomu, až setkáme se s honci soumarů a se zakletými móry.

Ráda tomu věřím, muži, řekla na to Terezie, že dobrodružní zbrojnoši zadarmo chléb nejedí, a proto budu se modliti k Pánu Bohu, aby tě brzy sprostil takového zlého osudu.

Já pravím, ženo, odvětil Sancho, kdybych neočekával, že se za krátký čas spatřím vladařem nějakého ostrova, přál bych hned, abych skonal.

To ne, mužičku, ozvala se Terezie. Ať žije slepice, byť i tipec měla; žij i ty a čert vezmi všecka vladařství, co jich ve světě. Bez vladařství dostal jsi se ze života matčina, bez vladařství žil jsi až doposud, bez vladařství, bude-li se Bohu líbiti, chodit aneb pohřben budeš, jako mnoho jest těch na světě, kteří žijou bez vladařství a počítání jsou mezi lidi. Nejlepším kořením na světě jest hlad, a pokud ten neschází chudým lidem, jedí vždy s chutí. Avšak viď, Sancho, kdybys šťastnou náhodou (...)

(......)