Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola šestá

O příhodě D. Quijota s jeho neteří a hospodyní. Jedna z nejdůležitějších kapitol celé povídky.

Zatím, co Sancho Panza a žena jeho Terezie Cascajová vedli onen vypravovaný podivný hovor, nebyly neť a hospodyně D. Quijota nečinny pozorujíce z tisícerých znamení, že ujec a pán jejich po třetí chce vylítnouti a vydati se na neblahou dle jejich náhledů výpravu. Hleděly vším možným způsobem odvrátiti jej od úmyslu jeho, ale vše to bylo, jako když se hrách na stěnu hází aneb studené železo kove. Nic však méně mezi mnohými uvedenými důvody pravila hospodyně: Věru, veliteli můj, nezastaví-li Vaše Milost kroky své na dobro, a nezůstanete-li tiše doma, a nenecháte-li toho těkání přes hory a doly jako kajicná duše, hledaje, jak říkáte, dobrodružné příhody, jež já zovu nehody: budu muset hlas a nářek svůj povznesti k Bohu a králi, aby učinili v tom prostředek.

Na to odpověděl D. Quijote: Hospodyně, co Bůh na tvé nářky odpoví, nevím, jakož rovně mi neznámo co Jeho královská Milost za odpověď dá; vím jen, kdybych já byl králem, že bych se poděkoval za odpovídání na tak nesčíslné množství nesmyslných žádostí, ježto se mu každodenně podávají; neboť jedna z největších prací krále mezi mnohými jinými jej zaměstnávajícími jest, že vyslyšeti má všech, odpovídati všem, a proto si nepřeju, aby i věci moje činily mu nepříležitost.

Po té tázala se hospodyně: Povězte nám, pane, nejsou-li při dvoře Jeho královské Milosti také rytíři?

Jsou, odvětil D. Quijote, a to mnozí. Má to svou příčinu, aby ozdobou byli velmožnosti knížecí a sloužili k okázalosti veličenstva královského.

A nemůže Vaše Milost, namítla ona, býti jedním z těch, kteří bez potulování slouží svému králi a pánu, meškajíce při dvoře?

Vidíš, rozmilá, vysvětloval D. Quijote, nemohou všichni rytíři býti dvořany a všichni dvořané dobrodružnými rytíři; všech má býti ve světě, i ač jsme všickni rytíři, jest předce veliký rozdíl mezi jedním a druhým. Tak dvořané nezůstavují ni síň ni práh dvorský a projíždějí se celým světem, anižby je to mnoho stálo, hledíce do pěkné mapy, nesnášejíce zimu ani vedro, hlad ni žízeň; avšak my skuteční dobrodružní rytíři v horku a studenu, při pohodě a nečase, ve dne a v noci, na nohou a na koni projdeme celou zemi vlastním tělem svým, znajíce nepřátely své nejen namalované, alebrž vtělené, pouštějíce se do nich stůj co stůj v každé případnosti a nevšímajíce si titěrnosti ani zákonů souboje, máchá-li kdo oštěpem neb mečem delším či kratším, má-li při sobě sv. zůstatky aneb nějaké skryté kouzlo, dlužno-li slunce stejně rozděliti čili nic, a podobných opatrností, kdy muž jest proti muži. To jsou věci, kterým ty nerozumíš, já ale je znám. Máš také věděti, že pravý dobrodružný rytíř, byt spatřil i deset obrů, kteří hlavami nejen dotýkají se oblak ale i převyšují je, kterým za nohy slouží jakoby dvě převeliké věže, kterýchž ramena podobají se stožárům velikánských a mohutných korábů, kterýchž oči vypadají jako mlýnská kola a více planou než (...)

(......)