Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá devátá

O pověstné příhodě s očarovaným člunem.

Tím, že ubírali se dále krokem volným a takměř počítaným, dostali se D. Quijote a Sancho za dva dni po odchodu ze stromoví k řece Ebru, z jehož spatření měl D. Quijote radost velikou. Hledělť s podivením na půvabnost jeho břehu, na jasnost jeho vody, a klidnost jeho běhu a na hojnost tekutých jeho křišťalů, tak že pohled ten obnovil v něm tisícerých oblíbených myšlének. Zvláště na mysl mu vstoupilo divadlo v sluji Montesinově, neboť ač opice mistra Pedra mu pravila, že věci ty byly dílem pravdivé, dílem lživé, držel se více pravdivých než lživých, naopak Sanchovi, jenž je všecky měl za pouhou lež.

Ubíraje se takto dále spatřil před očima malý člun bez vesla a jiného náčiní, jenž na pokrají řeky uvázán byl u pobřežního stromového kmenu. D. Quijote zíral na všecky strany a nevida nikde živé duše ihned slezl s Rocinanta a velel Sanchovi, aby totéž učinil se šedoušem, i obě zvířata spolu u kmenu topolového neb vrbového tam na blízku uvázal. Sancho se tázal na příčinu toho náhlého slézání a uvázání.

Věziž, Sancho, odpověděl D. Quijote, že člun právě před náma se nacházející pro nic jiného tu není, než aby mne volal a vyzýval, bych do něho vstoupil a v něm na pomoc přispěl některému rytíři neb jiné nešťastné a výtečné osobě, anaž se u veliké nesnázi nachází. Tak píšou knihy o dějinách rytířských a o kouzedlnících tam postavených a vypravovaných, že když některý rytíř do nějaké tísně upadne, nemůže být vysvobozen než rukou jiného rytíře, byť jeden od druhého tři tisíce a více mil vzdálen byl, neb kouzedlníci měli jej nésti v oblacích aneb přichystati mu člun a dopraviti jej dříve než okamžiknutím buďsi vzduchem, buďsi po moři, kam chtějí a kde pomoci jeho jest zapotřebí. Tudíž, Sancho, stojí tu ten člun k tomutéž cíli, a to jest tak pravdivé, jakože nyní jest den, i dříve než mine, uvaž šedouše a Rocinanta pospolu a odevzdejme se do vůle boží, anaž nás opatruje, neboť neopomenu plaviti se v člunu, byť by mě z toho zrázeli mniši bosáci.

Je-li tomu tak, vece Sancho, a Vaše Mst stůj co stůj pustiti se chce do těch, nevím mám-li říci hloupostí, nezbývá mi než poslechnouti a šíji skloniti bedliv jsa přísloví: Konej pána svého rozkazy, při němž chléb a sůl ti neschází. Nic však méně, abych svědomí své neobtížil, upozorním Vaši Mst, že mi přichází, jakoby ten člun nebyl z očarovaných, alebrž nějaký rybářský z této řeky, poněvadž se v ní loví nejlepší jesi ve světě.

Mezi tím, co tak Sancho mluvil, uvázal zvířata a zůstavil je s nejkrutší bolestí pod ochranou a záštitou kouzedlníků. D. Quijote mu ale pravil, aby se nestaral o opuštěnost těch zvířat, neboť ten, jenž vedl je tak dalekými cestami a zeměmi, o sustentaci oněch bude prý pečovati.

Nevím, co je to sustaci, řekl Sancho, jaktěživ jsem takové slovo neslyšel.

Sustentaci, vysvětloval mu D. Quijote, jest tolik jako zachování. Není divu, že tomu slovu nerozumíš, poněvadž to není tvou povinností umět latinsky, jako (...)

(......)