Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třicátá

O příhodě D. Quijota se slíčnou lovkyní.

Velmi zarmouceni a s neblahou myslí přišli k svým zvířatům rytíř a zbrojnoš, zvláště Sancho, jemuž na srdci leželo vydání peněz, ježto se mu zdálo, jako by při každém placení bralo se mu oko. Konečně nemluvíce ni slova sedli na stoupáky a ubírali se od pověstné řeky; D. Quijote zabrán do svých milostných myšlének, a Sancho přemítaje o zlepšení svého stavu, jež se mu nyní vidělo být mnohem vzdálenější než kdy jindy. Ač byl velikým hlupákem, předce dobře nahlížel, že všechno počínání pánovo aneb aspoň po většině bylo bláznovské; pročež hledal příležitosti, aby se jednou vykradl a domů dostal, aniž by se svým pánem se vyrovnával neb dovolenou od něho žádal. A však osud zprostředkoval věci zcela naopak než Sancho se obával.

Stalo se druhého dne při sklonku slunce, když přijížděli k lesu, že D. Quijote zrak obrátil na zelenou lučinu, a na jejím konci spatřil zástup. Přišed blíže shledal, že jsou to lovci se sokoly, a když přistoupil dále, zočil mezi nimi nádhernou dámu na broni či bělavém soumaru, ozdobeném zelenou pochvou a se sedlem o stříbrném kování. Dáma sama byla taktéž zeleně oděna a sice tak vkusně a bohatě, že u vkusnost samu zdála se býti proměněna. Na levé ruce měla sokola, z čehož D. Quijote pozoroval, že jest to nějaká vznesená paní a velitelka všech těch lovců, jak tomu skutečně bylo. Tudíž vece Sanchovi: Běž, synu Sancho, a řekni té dámě na koni a se sokolem, že já, Lví rytíř, líbám ruku její vznešené sličnosti, a dovolí-li mi výsost její, že půjdu ruku políbit a být jí k službám seč stačí síly moje, a v čem mi výsost její poručí. Hleď ale, Sancho, na svou řeč a varuj se, abys do poselství svého nevpletl nějaké pořekadlo své.

To jste přišel na kosa! odvětil Sancho; nač mně to? vždyť to není v živobytí mém poprvé, že nesu poselství k vznešeným a znamenitým paním!

Kromě onoho, jež jsi nesl seňoře Dulcinei, připomenul D. Quijote, nevím, že bys některé byl vyřizoval, aspoň ne v mé službě.

To je pravda, přisvědčil Sancho, ale kdo rád platí, nebojí se zástavy, a kde je v domě všeho dost, dobře poměje se host, t. j. u mne není zapotřebí přikazovat a dávat mi o něčem naučení, neboť mám ze všeho něco a ku všemu se mi dostává.

Věřím tomu, Sancho, řekl D. Quijote; šťastnou cestu, Bůh tě doprovázej!

Sancho chvatem odešel popoháněje ustavičně šedouše a přišed k sličné lovkyni slezl s něho i padl před ní na kolena řka: Sličná seňoro, onen rytíř, jehož tamto vidíte, nazvaný Lvím rytířem, jest můj pán, a já jsem zbrojnoš jeho, jemuž doma říkají Sancho Panza. Ten Lví rytíř, jenž nedávno slul rytířem truchlivé podoby, posýlá mě, abych Vaší Msti vyřídil, byste ráčila dovoliti, by z Vaší vůle a blahosklonnosti i z Vašeho přisvědčení přišel vykonat úmysl svůj, jenž v ničem jiném nespočívá, jak on dí a já si myslím, než sloužiti Vašemu vznešenému lovu se sokoly a sličnosti Vaší. Udělíte-li mu své svolení, učiníte to jen k svému prospěchu, a on bude mít z toho (...)

(......)