Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třicátá druhá

Kterak D. Quijote tupiteli svému odpověděl, i o jiných vážných a půvabných případech.

Povstav tedy D. Quijote a na celém těle se třesa hlasem zajíkavým a vytrženým zvolal: Místo, kde se nacházím, a přítomnost těch, před nimiž stojím, i šetrnost, kterou vždy jsem choval a chovám k stavu, k němuž náležeti ráčíte, překážejí a zabraňují proudu spravedlivého hněvu mého. Z uvedených tedy příčin i ze zkušenosti všem známé, že zbraň klerikářů jest tatáž se zbraní ženštin, totiž jazyk, pustím se jazykem svým v stejný boj s Vaší Mstí, od níž se očekávati má spíše dobrého ponaučení než zlolajícné potupy. Výtky velebné a dobře míněné vymáhají jiných okolností a žádají jiných důvodů, neřku veřejné a tak trpké potupy. Překročil jste meze slušného pokárání, jež předně a hlavně opírá se o vlídnost než o trpkost, a nesluší se, aniž by káraný hřích poznán byl, hříšníka ihned nazývati na rozum padlým a matohlavcem. Není-li tomu tak, rcete mi, Vaše Msti, pro které bláznivé kousky, jichž jste na mne shledal, zatracujete a tupíte mne posýlaje mě domů spravovat sebe, ženu svou a děti, nevěda mám-li jich a kolik? Sluší se bez velkých okolků větřiti se do cizého domu a poroučeti pánům svým, když nabyl jste jakéhos takéhos vzdělání v obmezenosti některého chlapeckého ústavu, aniž byste více světa viděl, než co obnáší dvacet neb třicet mil v okrsku, drze pouštěti se do dávání zákonův rytířstvu a souditi o dobrodružných rytířích? Jest to snad marné počínání? či jest to mrháni času stráviti jej poutí po světě ne pro vyhledávání rozkoší alebrž trpkostí jeho, jimiž čačtí mužové docházejí sídla nesmrtelnosti? Kdyby mě za blázna pokládali rytíři, velmožné, šlechetné, vysoce urozené osoby, měl bych to za nezhladitelnou urážku; prohlašují-li mě ale za blouznivce lidé studovalí, kteří nikdy nevkročili na dráhu rytířství a nedotkli se jí, nestojí mě to ani za balátku. Rytířem jsem a rytířem umru, bude-li se Svrchovanému líbiti. Jedni jdou širokou cestou hrdé ctižádosti, druzí otrockého a mrzkého pochlebenství, jiní podvodného pokrytství a někteří cestou pravé nábožnosti. Já ale, veden jsa hvězdou svou, kráčím těsnou stezkou dobrodružného rytířství, u jehož pěstování pohrdám štěstím, ne však ctí. Mstil jsem se za urážky, napravil jsem křivdy, pokáral jsem přepych, přemohl jsem obry, zapudil jsem strašáky. Jsem zamilován jediné proto, že rytířům dobrodružným nutno, aby zamilováni byli; nejsem z počtu oněch hříšných zamilovaných, alebrž cudných a zdrželivých. Záměry své obracím vždy k cílům dobrým, ježto jsou: činiti všem dobře a neubližovati nikomu. Zasluhuje-li ten, kdo k takovým věcem směřuje, takové činy koná a tak jedná, nazván býti troupem, rcete Vy, vznešená a velmožná vrchnosti, pane vévodo a paní vévodkyně?

Výborně, Bůh je svědek! zvolal Sancho; neříkejte Vaše Msti, pane a veliteli můj, ani slova více k svému obhájení, nelze nic více říci, nic více si mysliti, nic více tvrditi na světě. A mimo to popírá-li tento pán, jakože (...)

(......)