Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třicátá čtvrtá

Podává vědomost o tom, kterak připadlo se na to, jak by odčarována byla nevyrovnaná Dulcinea del Toboso; jedna z nejslavnějších příhod v této knize.

Veliké potěšení měli vévoda a vévodkyně z rozmluvy s D. Quijotem a Sanchem Panzou; i ustálivše se v předsevzatém úmyslu, vyvesti nějaký žert, jenž by podobu a tvářnost dobrodružství měl, pojali základní myšlénku z toho, co jim D. Quijote vypravoval o sluji Montesinově, by tím vyvedli dobrodružství co nejslavnější; avšak čemu se vévodkyně nejvíce obdivovala, byla věc ta, že sprostnost Sanchova dosáhla té výše, že měl očarovanost Dulcinee del Toboso za pravdu nezvratnou, ač sám byl podvodníkem a kouzedlníkem v případu tom. Udělivši tedy služebníkům svým rozkaz o všem, co činiti mají, vyvedla šest dní na to D. Quijota na jezdecký lov s takovou výpravou jezdců a lovců, jak by jen korunovaný král na něj vyjeti mohl. Dali rytíři lesnický oděv a Sanchovi jiný zelený z nejtenšího sukna; avšak D. Quijote zpěčoval se vzíti jej na sebe řka, že druhého dne opět odebeře se k drsnému brannému cviku i že nemůže nositi při sobě oděvy a schráňky na ně. Sancho přijal, co mu dávali, s úmyslem, že prodá vše při nejbližší příležitosti.

Když tedy přiblížil se očekávaný den, ozbrojil se D. Quijote, oděl se Sancho a na svém šedouši, jehož opustiti nechtěl, ač mu dávali koně, přidal se k družině lovecké. Vévodkyně vystoupila v nádherném oděvu, a D. Quijote, vždy dvorný a způsobný, uchopil uzdu oře jejího, ač vévoda tomu připustiti nechtěl. Konečně dostali se do lesa mezi dvěma velmi vysokými vrchy a zaujavše svá místa, leče a chody, i rozdělivše lid na všecky strany, pustili se do lovu s velikým hlomozem, křikem a hulákáním, tak že jeden druhého neslyšel, ba ani štěkot psů a troubení rohů. Vévodkyně slezla s koně a s ostrou hrálí v ruce postavila se v ta místa, odkud věděla, že někteří kanci přicházejí. Vévoda a D. Quijote taktéž slezli a postavili se po jejím boku; Sancho zůstal za nimi za všemi ani se nehýbaje se šedouše, jehož netroufal si zůstaviti bez ochrany, by se mu nic zlého nepřihodilo.

Jedva se postavili na nohy a na svá místa s četným služebnictvem, spatřili psy štvaného a od lovců stíhaného nesmírného kance, jenž k nim přicházel kly a tesáky si brouse a pěnu z tlamy vypouštěje. Jakmile D. Quijote ho spatřil, uchopil štít a vytasiv meč vyskočil uvítat ho. Totéž učinil vévoda s hrálí svou, avšak vévodkyně všecky by je byla předešla, kdyby jí vévoda byl v tom nezbraňoval. Toliko Sancho, jak tu hroznou šelmu zočil, zůstavil šedouše bez obrany a dal se do útěku co mohl; hleděl vylezti na vysoký dub, avšak nešlo mu to, neboť když už byl v polovici drže se snětí a namáhaje se dostati se na vrchol, měl takovou nesnáz a takové neštěstí, že větev se ulomila a on letě dolů viseti zůstal na pahýlu, aniž by na zem dostati se mohl. Vida se v takovém stavu a pozoruje, že se mu zelený kabátec trhá, domníval se, že divoká ta šelma, kdyby sem přišla, dostihnouti by ho mohla. Dal (...)

(......)