Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třicátá šestá

Vypravuje se v ní o podivné, nikdy myslí nepojaté příhodě s dueňou Doloridou, jinak hraběnkou Trifaldovou, a mimo to o listu, jejž Sancho psal manželce své Terezii Panzové.

Vévoda měl dvornostu mysli velmi žertovné a veselé; týž představoval Merlina a řídil všecku úpravu předešlého dobrodružství, skládal ony verše a učinil z jednoho panoše Dulcinei. Konečně za pomoci své vrchnosti zosnoval půvabnější a podivnější kousek, než si kdo pomysliti může.

Druhého dne tázala se vévodkyně Sancha. zdali kajícnou práci, kterou pro odkouzlení Dulcinee podstoupiti měl, již započal. Sancho přisvědčil řka, že si této noci dal pět ran. Vévodkyně se tázala, čím si je dal, načež on odvětil, že rukou.

To, pravila vévodkyně, jest spíše pleskaná než mrskaná, i mám za to, že mudřec Merlin s takovou jemností spokojen nebude. Budeť zapotřebí, aby dobrý Sancho šlehal se trnovým aneb skořicovým prutem, by ho cítit bylo, poněvadž krvavá nauka nejlepší jest záruka, a osvobození tak vznešené seňory, jako jest Dulcinea, nemůže býti vykoupeno za tak malou cenu.

Dejte mi, Vaše Urozenosti, nějaké šlehadlo aneb příhodný provaz, odpověděl Sancho, a já si jím dám, ovšem nebude-li mne to příliš bolet, neboť věziž Vaše Mst, ač jsem vesničan, že tělo moje podobá se spíše bavlně než ligrusu a nebylo by dobře, abych se k vůli cizímu prospěchu rozmrskal.

Budiž tomu tak, vece vévodkyně; zejtra vám dám šlehadlo, které se vám nejlíp hodí a přiměřeno bude útlosti těla vašeho, jako by bylo bratrem jejím.

Na to doložil Sancho: Vězte, Vaše Výsosti, velitelko duše mé, že mám napsaný list ženě své Terezii Panzové, v němž jí vypravuji vše, co se mi přihodilo od té doby, co jsem od ní odešel. Mám jej tu za ňadry a neschází na něm než nápis. Přál bych si, aby Vaše laskavost si jej přečtla, poněvadž se mi zdá, že jest přiměřený vladaři, totiž způsobu, jakým vladařové psáti mají. —

A kdo jej psal? tázala se vévodkyně.

Kdož jej měl psát než já, hříšný člověk? divil se Sancho.

A vy jste jej sám psal? tázala se vévodkyně opět.

Ani pomyšlení, poněvadž neumím ani číst ani psát, toliko podepsat se dovedu, přiznával Sancho.

Ukažte tedy, pravila vévodkyně; zajisté osvědčíte v něm bystrost a dospělost ducha svého.

Sancho vyňal list za ňadry schovaný a vévodkyně vzavši jej shledala, že zní následovně:

 

List Sancha Panzy Teresii Panzové, manželce jeho.

Dali mně sice hezkých ran, ale žil jsem pěkně jako kavalír; mám-li pěkné vladařství, stojí mě to hezkých šlehů. Nyní tomu, moje Teresie, neporozumíš, budoucně to ale zvíš. Věziž, Teresie, že jsem se na tom ustanovil, abys jezdila v kočáře, a to jest hlavní věcí, neboť každá jiná chůze jest, jako bys po čtyřech lezla. Jsi ženou vladaře; hleď, aby tě nikdo nezlehčoval. Tu ti posýlám zelený lovecký oděv, který mi dala paní vévodkyně; zřiď jej tak, aby dcera naše měla z něho sukni a živůtek. Pán můj, D. Quijote, jest, jak v této zemi slýchám, chytrý blázen a pomatený dvořitel, a já prý mu ničeho (...)

(......)