Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třicátá sedmá

Vypravuje se dále o pověstné příhodě s dueňou Doloridou.

Nemálo těšili se tomu vévoda a vévodkyně vidouce, jak pěkně vyhovuje D. Quijote úmyslu jejich, při čemž Sancho prohodil: Nepřál bych si, aby seňora dueňa nějakých překážek mi způsobila v slíbeném vladařství, neboť slýchal jsem od jednoho toledského lékárníka, který mluvil jako stehlík, že kde do věci míchají se dueňy, nemůže se nic dobře dařit. Na moutě duchu, jak měl ten lékárník na ně spadýno! Z toho já vyvodím, jsou-li všecky dueňy tak protivné a dotíravé, ať jsou jakékoli povahy a jakéhokoli stavu: kteraké budou ty zkormoucené, jakož pravilo se, že ona trifaldová čili třívrásková zkormoucena jest. V mé krajině zajisté jsou tři vrásky totéž.

Tiše, příteli Sancho, okřikl jej D. Quijote; prichází-li ta seňora dueňa z tak dalekých krajů mne hledat, nemůže býti z těch, které měl onen lékárník na vrubu, dokonce je-li hraběnkou, a slouží-li hraběnky za dueňy, jsou v službě královen a císařoven jsouce ve svém domě svými velitelkami a majíce jiných za dueňy.

Na to přejala slovo doňa Rodriguezová jsoucí přítomna: Velitelka moje, paní vévodkyně, má v službě své dueňy, kteréby mohly být hraběnkami, kdyby jim štěstí přálo; avšak komu Pánbůh, tomu všickni svatí. Nikdo ale ať mně nepomlouvá dueňy, byt i sebe starší a panny byly, neboť ač nejsem pannou, přece nahlížím a pochopuji, jakých výhod má panenská dueňa před ovdovělou, a kdo nás proti srsti hladí, do ruky si rány vsadí.

Nic však méně, podotkl Sancho, jest přece co při dueňách proti srsti hladit, jak můj mastičkář říkal, ač by lépe bylo nemíchati kaší, byť se i připálila.

Zbrojnoši, vece na to doňa Rodriguezová, jsou od jaktěživa našimi nepřátely, a poněvadž konají stráž v předsíních vidouce nás při každém kroku, promarní čas, když se nemodlí — a to se stává často — tím, že nás pomlouvají vyhrabujíce naši minulost a zakopávajíce naši pověst. Avšak nechť si jdou na kolo, neboť jim na vzdor budeme žíti na světě a ve vznešených (...)

(......)