Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třicátá devátá

Trifaldová pokračuje u podivném a pamětihodném vypravování.

Každé slovo, jež Sancho pronesl, způsobovalo vévodkyni tolik obveselení, jako D. Quijotovi nelibosti. Když mu tedy poručil, aby mlčel, pokračovala Dolorida řkouc: Konečně po mnohých dotazech a odpovědech, když infantka pevně na svém stála, neuchylujíc se od svého prvotného vyjádření, rozhodl se říšský náměstek v prospěch Clavija a dal mu ji za zákonnou manželku. Z toho se královna doňa Maguncia, matka infautky Antonomasie, tak zarmoutila, že jsme ji po třech dnech zahrabali.

Nepochybně tedy umřela? tázal se Sancho.

Toť se samo sebou rozumí, odpověděl Trifaldin, poněvadž v Candayi nebývají živí, alebrž mrtví pochováváni.

Stalo se již pane zbrojnoši, odsekl Sancho, že byli lidé pochováni v mdlobách jsouce jmíni za mrtvé, a zdá se mi, že to bylo povinností královny Maguncie spíše padnouti do mdlob než umříti, neboť dokud lidé jsou živi, dá se ledacos napraviti, a nebylo to nic tak velkého a neobyčejného od infantky, že by si to ona musela tak k srdci brát. Kdyby si ta seňora byla vzala některého panoše svého aneb jiného sluhu při dvoře svém — a to se stalo, jak jsem slýchal, velmi často — nedala by se ta chyba napraviti; jest-li že ale dostala rytíře tak ušlechtilého a moudrého, jak jste nám ho vyličovala, věru, byťby to i opravdu bylo zlé, nebylo to tak velké, jak si myslíte. Podle zásad mého pána, jenž tu před námi stojí a lhát mi nedá, mohou, jako stávají se z lidí písmáků biskupové, z rytířů, dokonce pak dobrodružných, státi se králové a císařové.

Máš pravdu, Sancho, přisvědčil D. Quijote; rytíř dobrodružný zajisté, má-li jen štěstí, co by dva prsty obnášely, blízký jest možnosti státi se největším pánem ve světě. Avšak nechť seňora Dolorida u vypravování pokračuje, neboť zdá se mi, že schází ještě vyprávění trpké stránky této utěšené historie.

A jak trpké! odpověděla hraběnka, a to tak trpké, že pelýnek naproti ní jest sladký a oleandr chutný. — Když tedy královna umřela a ne do mdloby padla, pohřbili jsme ji a jedva jsme jí poslední s Bohem dali, an tu, quis talia fando temperet a lacrymis? objevil se na konci královnina pohřbu Malambruno na dřevěném koni přijížděje, vlastní strýc Maguncie, jenž byl nejen veliký ukrutník ale i kouzedlník. Ten svým uměním, aby pomstil se za smrt tety Maguncie i aby potrestal drzost dona Clavija a pokáral neslušnost Antonomasie, u samého hrobu je očaroval, proměniv ji v mosaznou opici a jeho v hrůzného ostrovida z kovu neznámého. Mezi oběma vyvstal pamětný sloup taktéž z kovu, maje nápis v řeči syrské, jenž přeložen byv na jazyk (...)

(......)