Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá

O věcech, které týkají se tohoto dobrodružství a souvisí s touto pamětihodnou historií.

V skutku a opravdu mají všickni, kdo si v podobných historiích, jako tato jest, libují, vděčným se prokázati Cidu Hametovi, původnímu spisovateli jejímu za bedlivost, s kterou i nepatrné maličkosti vypravuje nevynechav sebe menší podrobnosti, anaž poskytuje jasnějšího světla. Vyličuje myšlénky, odhaluje představy, odpovídá na věci zamlčené, vysvětluje pochybné, rozebírá důvody, zkrátka, vyjevuje atomy nejchtivější zvědavosti. O přeslavný spisovateli! O šťastný D. Quijote! O proslavená Dulcinee! O půvabný Sancho Panzo! Nechť všickni dohromady a každý zvlášť žijete nesčíslná století k potěšení a k obecné zábavě živoucích.

Když Sancho, dí povídka dále, Doloridu v mdlobách spatřil, zvolal: Zapřísahám se věrou řádného člověka a věkem všech Panzů přede mnou, že jsem nikdy neviděl ani neslyšel, že nikdy pán můj mi nevypravoval a nikdy myslí jsem nepojal takovou příhodu, jako jest tato. Bohdejž tě, abych ti nezlořečil, tisíc satanášů vzalo, ty kouzedlníku a obře Malambruno! Nenašel jsi jiný způsob trestu, jejž bys na tyto hříšnice uvalil, než ovousiti jich? Což, nebývalo by lépe a nehodilo by se to pro ně spíše, u prostřed rozpoltiti jim na polovičky nos, byť by i huhňaly, než dáti jim vousy? Založil bych se, že nemají čím holiči zaplatit!

Máte pravdu, pane, ozvala se jedna z těch dvanácti, nemáme zač se dáti oholit, a proto uchopily se některé z nás prostředku hospodárného, užívajíce jakési smolné mázky či nálepky; tu přičinivše na obličej rázem ji strhneme a jsme čisté a hladké jako dno třicí pánve. Jsou sice v Gandayi ženy, které chodí od domu k domu škubat vlasy a čistit brvy i konat jiné ženštinám příslušné cídění; my dueňy ale nikdy jsme jich k sobě nepřipustily, poněvadž většina z nich páchne terciarkami přestavše býti prvničkami, a nebude-li nám pomoženo panem D. Quijotem, dostaneme se vousaté do hrobu.

Raději bych si vyškubati dal vousy své v zemi mórův, rozhorlil se D. Quijote, než bych Vám nepomohl.

Na to se Trifaldová ze své mdloby zpamatovala a pravila: Ozvěna tohoto slibu, statečný rytíři, dostala se mi u prostřed mých mdlob k sluchu a je příčinou, že jsem se opět z nich zotavila, abych vám zdělila city své. A proto znova vroucně Vás prosím, slavný rytíři a nepřemožený pane, aby milostivý slib Váš stal se skutkem.

Já toho neopomenu, těšil ji D. Quijote, co ale, seňoro, mám činiti? mysl má je zcela ochotna k službám Vašim.

Věc se má tak, odpověděla Dolorida, že odtud až do království Cadayského, jde-li se po zemi, jest pět tisíc mil, něco více neb méně; jde-li se ale vzduchem a rovnou čarou, jsou to tři tisíce, dvě stě a dvacet sedm mil. Musíte také vědět, že Malambruno mi řekl, kdyby osud přivedl mě k rytíři, osvoboditeli našemu, že mi pošle koně něco lepšího a povolnějšího než jsou koně nájemní, poněvadž to má být týž dřevěný oř, na němž statečný Petr unesl sličnou Magalonu. Kůň ten říditi se dá (...)

(......)