Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá druhá

O tom, jakých navedení dával D. Quijote Sanchu Panzovi, dříve než šel vladařit na ostrov, i o jiných velmi moudrých věcech.

Se šťastným a půvabným dobrodružstvím Doloridy byli vévoda a vévodkyně tak spokojeni, že si umínili pokračovati v těch žertech majíce před sebou osoby způsobilé k tomu, by jim víru daly. Předepsav tedy a nařídiv sluhům a podřízeným, jak se k Sanchovi chovati mají z ohledu slíbeného vladařství na ostrově, pravil druhého dne po letu Clavileňa ve vzduchu vévoda Sanchovi, aby se připravil a přichystal k nastoupení vladařství, ježto prý ostrované toužebně ho očekávají jako májového deště. — Sancho se poklonil a pravil: Od té chvíle, co jsem sestoupil s nebe a s takové výše díval se na zem a spatřil ji býti tak malou, zmírnila se poněkud tužba moje, již jsem tak velice po vladařství cítil. A jaká to velmožnost vlasti zrnu hořčičnému, jaká to hodnost neb panovnická moc spravovati půl tuctu lidí jako lískový ořech malých? Zdáť se mi, že jich na celé zemi více nebylo. Kdyby Vaše Urozenost ráčila mi dát sebe menší kus nebe, byť i zvíce půl míle nebyl, vzal bych jej s mnohem větší chutí než největší ostrov.

Považte, příteli Sancho, odpověděl vévoda, že nemohu kus nebe nikomu dát, byť i nebyl větší než nehet, poněvadž jediné Bohu zůstaveny jsou takové dary a milosti. Co mohu dáti, dám: jest to pěkný a upravený ostrov, okrouhlý a souměrný, nad míru úrodný a hojný, jímžto, dovedete-li se přičiniti, nabudete s bohatstvím pozemským pokladův nebeských.

Dobře tedy, vece Sancho, nechť ten ostrov přijde, a já se vynasnažím, abych se všem ničemníkům na vzdor dostal do nebe. A to se neděje ze ctižádosti, abych se dostal ze své chýše, aniž abych se povznesl, alebrž že chci zkusiti, jak vladařství chutná.

Jednou-li to zkusíte, Sancho, řekl na to vévoda, ukoušete si pro samé vladaření ruce: tak jest to sladká věc poroučeti a nacházeti poslušenství. Stane-li se pán váš císařem, a on se jím nepochybně stane, jak věci jeho počaly, nevezme mu tu hodnost nikdo a on bude želeti a litovati v hloubi duše své toho času, co mu nedali býti císařem.

Milostivý pane, připouštěl Sancho, mohu si představiti, jak to jest pěkné poroučeti, byťby to bylo i jen stádu dobytka.

Ať s vámi umru, Sancho, zvolal vévoda, nevíte-li vy všecko! Mám i naději, že budete takovým vladařem, jak soudnost vaše slibuje. Nyní dost, a ráno pamatujte, že téhož dne máte jít na vladařství ostrova; dnes večer budete opatřen příslušným oděvem, jejž na se vzíti máte, a se všemi věcmi, jichž na cestu zapotřebí.

Ať si mě odějou, jak se jim líbí, vece Sancho, zůstanuť v každém kroji Sanchem Panzou.

Máte pravdu, přisvědčoval vévoda; avšak oděv se má říditi dle úřadu neb hodnosti, ku které patříme; neboť nebylo by dobře, aby právník šatil se jako vojín a vojín jako kněz. Vy, Sancho, odějete se jednak jako člověk písmák, jednak jako setník, poněvadž na ostrově, jejž vám daruju, je tak dobře potřebí zbraně jako písemnictví a písemnictví jako (...)

(......)