Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá třetí

O dalších radách, jichž D. Quijote Sanchu Panzovi udělil.

Kdo slyše předešlou rozmluvu D. Quijota nebyl by jej měl za člověka velmi rozumného a moudrého! Avšak jak jsme v průběhu této velké povídky často řekli, ztrácel D. Quijote hlavu jen tenkráte, kdy se zavadilo o dobrodružné rytířství; v ostatních ale věcech jevil mysl jasnou a nezkalenou, tak že přes tu chvíli činové soudnosti a soudnost činům jeho váhy odnímaly. V těchto dalších navedeních však, jichž Sanchovi dal, prozrazoval veliký rozum a přivedl rozumnost i bláznivost svou na nejvyšší stupeň. Sancho ho velmi bedlivě poslouchal a hleděl v paměti zachovati jeho rady jako ten, kdo jich vším spůsobem šetřiti a pomocí jich šťastně nastoupiti chce vladařství své. D. Quijote tedy pokračoval řka:

Co se toho týká, Sancho, jak bys měl hleděti sebe a domu svého, ukládám ti především, abys byl čistý a stříhal si nehty nenechávaje jich růsti, jak to někteří činí, jižto v hlouposti své domýšlejí se, že dlouhé nehty ruku činí slíčnou, jakoby ten přírůstek a nadbytek, jejž neostřihují, byl nehtem jsa spíše drápem ostříže poštolky ještěrožravé: je to nemrav ošklivý a neslušný. —

Nenos se Sancho nikdy rozkasaně a nedbale, neboť oděv nespořádaný jest znamením lenivého ducha, není-li rozkasanost a nedbalost taková poťouchlostí, jak se říká o Juliovi Césarovi.

Vypočítej bedlivě, co ti tvůj úřad vynášeti může, a vynese-li tolik, abys dal sluhům svým kroj, dej jim spíše slušný a volný než nápadný a podivný a rozděl jej i mezi sluhy i mezi chudé, t. j. můžeš-li ošatiti šest panošů, ošať tři panoše a tři chudé. Tak budeš mít panoše na nebi i na zemi, na takový nový způsob nevyšvihnou se ctižádostiví chlubiči.

Nejez ani česnek ani cibuli, aby zápachem nebylo znáti tvou venkovskou sprostnost; kráčej volně, mluv vážně, a však ne tak, aby se zdálo, že rád sebe posloucháš, neboť každé pitvoření jest nehezké.

Jez málo v poledne a tím méně večer, ježto zdraví celého těla vaří se v kuchyni žaludka. Buď mírný v pití maje na mysli, že příliš mnoho vína nesmlčí tajemství a nedostojí slovu.

Měj se na pozoru, abys plnou hubou nejedl a před nikým nešťukal.

Tomu šťuchání nerozumím, pravil Sancho, a D. Quijote opakoval: abys nešťukal či neškytal; jest to jedno z ošklivých slov, které jinde jinak zní, ač jest významné. Lidé vzdělaní uchýlili se k latině, tím se nazývá škytati eructare</spab> a škytání eructatio, a nerozumí-li někdo tomu slovu, nic na tom nesejde, poněvadž obyčej časem svým je zavede a snadně se mu porozumí. To se nazývá obohacováním jazyka, jež má obecný lid a obyčej ve své moci.

Věru, pane, vece Sancho, to je jedno z navedení a pokynutí, které si budu hledět do paměti vštípit, že tedy nemám šťukat, ač se mi to velmi často stává.

Eruktovat, Sancho, ne šťukat, napomínal D. Quijote.

Eruktovat, budu příště říkat, sliboval Sancho, a na mou věru, že to nezapomenu.

Taktéž nemáš, Sancho, do svých řečí míchat tolik přísloví, jak činíš; jsou sice (...)

(......)