Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá čtvrtá

Kterak Sancho Panza odebral se na vladařství a kterak D. Quijota podivuhodná příhoda potkala.

Praví se o původním spisu této historie, že Cide Hamete začátek této kapitoly jinak napsal než ji překladatel přeložil. Mrzí prý se ten Mór sám na sebe, že uchopil se povídky tak suché a obmezené, jakou jest vypravování o D. Quijotovi, ježto mu připadá, jakoby ustavičně mluviti mu bylo o něm a o Sanchovi, aniž by se pustiti mohl do jiných odchylek a vložků sebe důležitých a zajímavých. Jest prý to práce nesnesitelná namáhati neustále mysl, ruku a péro vypisováním jediné osoby a mluviti ústy jen několika málo osob. Výhoda prý z toho nevyplývá spisovateli, i aby vyhnul se té nepříslušnosti, použil prý v první části prostředku několika novellami, jakož jsou o Zvědavém dotíravci a o Zajatém náčelníku, kteréby jako zvláštními částkami této historie byly, co zatím ostatní vypravování zde obsahuje příhody, jež se D. Quijotovi samému staly, anižby lze bylo při sepisování pustiti jich mimo sebe. Uvážil však, jak praví, na mysli, že mnozí unešeni jsouce pozornosti, jížto činové D. Quijota vymáhají, nevěnovali by ji novellám a minuli by jich chvatem aneb omrzele nepozorujíce lepotu a umělost v nich obsaženou, která by zajisté zpozorována byla, kdyby ty novelky samy o sobě neopírajíce se ani o bláznovství D. Quijota ani o hlouposti Sanchovy na světlo vydány byly. Pročež nevidělo se mu do této druhé části zahrnouti některé zvláštní nebo přidané novelly, alebrž jen některé vložky, jež se mu zdály vyplývati z příhod samých, jak je pravda podává, avšak s měrou a pouze slovy, která by k vysvětlování těchto příhod stačila. Drží-li se tedy nejkrajnějších mezí u vypravování a jimi se ztěsňuje, ač má schopnost, důstatečnost a zkušenost jednati o všem ve světě: prosí nezhrdati jeho prací, nébrž pochváliti ji ne za to, co napsal, než co při sepisování vynechal. Načež historie dále pokračuje.

Po obědě téhož dne, kdy D. Quijote udělil Sanchovi ona napomenutí, odevzdal mu je k večeru psané, aby si někoho našel, kdo by mu je přečítal. Sotva mu je byl doručil, dostala se do rukou vévodovi a vévodkyni, a tu znova se obdivovali bláznovství a rozumu D. Quijota. Aby tedy pokračovali ve svých žertech, poslali Sancha téhož večera na ono místo, jež mělo býti ostrovem jeho. Tu stalo se, že vykonání věci svěřeno bylo dvornostovi vévodskému, muži vtipnému a obratnému, jakož nemůže býti obratným, kdo není vtipným, témuž, jenž osobu hraběnky Trifaldové a důvtipem již uvedeným byl představoval. Touto důvtipností a návodem panstva svého o tom, jak si počínati má se Sanchem, vpravil se do jejich záměrů podivuhodným způsobem. Pravím tedy, jakmile Sancho spatřil dvornostu, že obličejem jeho představila se mu tvář Trifaldové samé, pročež obrátiv se k pánu svému pravil: Pane, buď ať mne čert vezme, jako že jsem člověk spravedlivý a pravověřící, aneb musíte vyznati, že tvář tohoto vévodského dvornosty s tváří Doloridy jest tatáž.

D. Quijote se (...)

(......)