Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá šestá

O strašném poděšení rolničkami a kočkami, jehož D. Quijote za další milosti zamilované Altisidory zkusil.

Zůstavili jsme velikého D. Quijota pohroužena v myšlénkách, jež způsobil zpěv zamilované dívky Altisidory. Položil se s nimi, a jakoby to byly blechy, nedaly mu spáti ani odpočívati spojujíce se tam, kde přestávaly starosti punčochami způsobené. Avšak lehký čas nedada se zdržeti ani zastaviti tryskem uháněl hodinu za hodinou a jitro přibližovalo se s velikou rychlostí. Jak mile D. Quijote je zpozoroval, opustil něžné peří a nejsa nikdy zahálčivý vzal na se svůj kamzíkový oděv a obul pocestné boty, aby skryl nehodu se svými punčochami. Konečně zahalil se do nachového pláště a posadil si na hlavu zelený aksamitový biret stříbrem vypremovaný, zavěsil na bedra svůj dobrý ostrý meč, vzal k sobě velký růženec, jejž vždy při sobě míval, a s velikou hrdostí a okázalostí vstoupil do předsíně, kde se vévoda a vévodkyně oblečeni již nacházeli, jakoby ho očekávali. Když pak se ubíral chodbou, stála tam čekajíc Altisidora a druhá dívka, přítelkyně její; když ale D. Quijota spatřila, stavěla se, jakoby na ni šly mdloby, a přítelkyně chytivši ji do náručí s největším kvapem ji rozšněrovávala. D. Quijote vida to přiblížil se k nim řka: Již vím, čím to přichází.

A já nevím ničeho, ozvala se přítelkyně, ježto Altisidora jest nejzdravější dívkou v celém tomto domě, a já ji neslyšela ani zasténat, co ji znám. Nechť zahynou všickni dobrodružní rytíři, co jich na světě, jsou-li vesměs nevděční; jděte, Vaše Msti, pane D. Quijote, neboť to dobré dítě se nezpamatuje, dokud zde budete.

Hleďte, těšil ji D. Quijote, abych dnešní noci dostal do své komnaty loutnu, pak potěším, co nejvíce moci budu, politování hodnou dívku, ježto v milostných počátcích brzké odklamání bývá nejlepším prostředkem. Po těch slovích odešel, aby od nikoho z příchozích zpozorován nebyl.

Ještě byl nezašel, ana Altisidora z mdlob se zpamatovavši pravila družce své: Bude zapotřebí, aby dostal loutnu, neboť zajisté nám bude chtít zahousti, a jeho-li to skladba bude, nevypadne špatně. O příběhu tom a o loutně, jižto si D. Quijote přeje, vypravovaly hned vévodkyni, anaž dorozuměvši se s vévodou a dívkami ustanovila se na tom, že způsobí si žert spíše směšný než škodný. S velikou oblibou očekávaly noc, jež tak rychle se vyskytla, jako přišel den, jejž vévodští manželé zábavnými rozmluvami s D. Quijotem strávili. Téhož dne vypravila vévodkyně skutečně a opravdově jednoho ze svých panošů, jenž v lese okouzlenou Dulcinei představoval, k Teresii Panzové s listem manžele jejího Sancha Panzy a s balíčkem oděvů, jež zůstavil, aby jí poslány byly. Panoš dostal nařízeni, aby zevrubnou podal zprávu o všem, co by se mu u ní přihodilo.

Když to bylo vykonáno a jedenáctá hodina před půlnocí se přiblížila, zastal D. Quijote loutnu ve své jizbě. Naladil ji, otevřel okno a zpozoroval, že někdo v zahradě chodí, a když byl rukou přes struny přejel a co nejlíp je (...)

(......)