Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá sedmá

Pokračuje se o tom, kterak si Sancho Panza při svém vladařství počínal.

Vypravuje historie, že po skončeném soudě vedli Sancha Panzu do nádherného paláce, kde u veliké síni připraven byl královský a skvostný stůl. Jak mile Sancho vstoupil, zavzněla hudba a čtyři panoši, jež Sancho velmi vážně přijal, přiskočili podávajíce umyvadlo s vodou. Hudba umlkla a Sancho posadil se v čelo stolu, poněvadž jiného sedadla a jiného krytu na stole nebylo. Po boku postavil se mu jakýsi muž s kosticovou hůlkou v ruce, jenž, jak napotom shledáno, byl lékařem. Odhodili pěknou bílou pokrývku, jížto zastřeno bylo ovoce i všeho druhu talířů s rozmanitými pokrmy. Člověk, na pohled studovaný, vykonal modlitbu a panoš uvázal Sanchovi pod bradu ubrousek s třepením. Jiný, jenž zastával úřad postolího, položil na stůl talíř s ovocem, ale sotva že Sancho sousto snědl, an onen s hůlkou dotekl se talíře, jejž s největší rychlostí odnesli; postolí ale píůnesl jinou a jinou krmi. Sancho strojil se jí okusiti, ale dříve než se mu jí dostalo, aniž by jí byl okusil, ležela na ní hůlka a panoš krmi s takovou rychlostí odnesl jako ovoce. Vida to Sancho ustrnul, podíval se na všecky a tázal se, má-li se těch krmi najísti, jako při kejklířské hře. Na to odpověděl muž s hůlkou: Zde se, pane vladaři, nesmí jíst jinak, než jak zvykem a obyčejem jest na jiných ostrovích, kde jsou vladaři. Jsem, milostivý pane, lékař a dostávám služné, abych jím byl u vladaře tohoto ostrova; hledím si tedy jeho zdraví více než svého vlastního leže ve dne v noci v knihách a zkoušeje tělesnou zřízenost vladařovu, abych věděl, jak léčit, kdyby onemocněl. Hlavní pak věcí mou jest býti při jeho pokrmu a jídle a nechati ho jísti, co se mi prospěšné být vidí, a nedovoliti mu, co by bylo škodné a nesloužilo žaludku. Takovým spůsobem poručil jsem odnésti talíř s ovocem, poněvadž jest příliš šťavnaté, a rovněž kázal jsem odkliditi druhou krmi, ježto jest příliš horká a obsahuje mnoho látek, které dráždí žízeň, a kdo mnoho pije, kazí a hubí šťávu, anaž tvoří život.

Tím spůsobem, vyslovil se Sancho, nebudou mi koroptve na tomto talíři, jež se mi pěkné upečeny býti zdají, nijak škoditi?

Na to vyjádřil se lékař: Těch, pane vladaři, nebudete jíst, dokud živ budu.

Proč? tázal se Sancho.

Lékař vysvětloval: Poněvadž Hippokrates, severnice a světlo lékařství, v jedné ze svých učebných zásad dí: Omnis saturatio mala, perdicis autem pessima, t. j. každé přesycení škodí, koroptvemi ale nejvíce.

Je-li tomu tak, vece Sancho, prohlédněte, pane doktore, všecka jídla tu na stole a řekněte mi, které jest mi nejprospěšnější a které nejméně škodné, pak ale nechte mne najíst se ho, aniž byste mi je odhůlkoval, poněvadž, pro život vladařský! nechť Bůh mně ho nechá užit! umru hlady. Nedáte-li mi jíst, byť vám to nemilé bylo, pane doktore, a říkal jste co chtěl, spíše mne usmrtíte než životu mému posloužíte.

Máte pravdu, pane vladaři, připouštěl lékař, a proto dle mého náhledu nesmí (...)

(......)