Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá osmá

O tom, co se přihodilo D. Quijotovi s doňou Rodriguezovou, dueňou vévodkyninou, kromě jiných příběhův zapsání a věčné paměti hodných.

Nad míru zarmoucen a těžké mysli byl raněný D. Quijote, obličej maje polepený mazkami a znamenán jsa ne rukou boží, alebrž drápy kočičími, dávným to neštěstím dobrodružného rytířstva. Šest dní se veřejně ani neukázal a jedné noci z nich, když bez spaní se troudil přemýšleje o svých nehodách a o stíhání Altisidořině, pozoroval, že kdosi otvírá dvéře komnaty jeho, i hned na mysl mu připadlo, že zamilovaná dívka přichází útok činit na jeho počestnost a v pochybnost přivádět statečnost věrnosti jeho, jižto mu zachovati bylo velitelce své Dulcinei del Toboso. Nikoli, pravil, víry dávaje domnění svému, a to pronesl hlasem, jejž lze bylo slyšeti; není sebe větší slíčnosti na světě, pro kterou bych přestal ctíti onu, jižto vrytu a vštípenu mám uprostřed srdce svého, jižto v nejhlubším úkrytu chovám útrob svých. Buď si, velitelko moje, proměněna ve vesničanku cibulí páchnoucí aneb v rusalku zlatého Taja, anaž ze zlata a hedvábí roucha tká, ať si tě má Merlin aneb Montesinos, kde se jim líbí v zajetí, mojí jsi, buďsi kdekoli, a já jsem tvým, nechť jsem kdekoli. Pronesení těchto slov a otevření dveří stalo se jedním okamžikem. Vyskočil na postel od hlavy do paty zahalen do prostěradla ze žlutého atlasu maje jakousi kukli na hlavě, obličej a kníry podvázány a sice obličej k vůli jizvám a kníry, aby se nezcuchaly a nesvěsily. V tomto přístroji podobal se dokonce zvláštnímu přízraku, jaký si pomysliti lze. Zraky maje ku dveřím upřené a očekávaje že jimi vkročí zarmoucená a raněná Altisidora, spatřil vstupovati ctihodnou dueňu v bílém čepci, s dlouhými, přehrnutými závěsy, tak že ji zahalovaly od hlavy do paty. V levé ruce držela půl rozžhaté svíce a pravou zastiňovala svíčku, aby jí světlo nepadalo do očí, jež převelkými brejlemi zastřeny byly. Stoupala na špičkách nohou kráčejíc zlehoučka. D. Quijote patřil na ni se své hlídky, a když zočil její oděv a zpozoroval její mlčení, domníval se, že v přístroji tom přichází nějaká ochechule neb čarodějnice provádět s ním nějaké zlé kousky, a začal se ihned žehnati.

Strašidlo se přibližovalo a dostoupivši polovice jizby zdvihlo oči pozorujíc, s jakým chvatem D. Quijote se křižuje. Byl-li on poděšen takovým přízrakem, byla ona polekána zjevem jeho, neboť jedva jej spatřila tak vztýčeného a v prostěradle celého žlutého i s přetvárnými obvazky, zvolala hlasitě: Ježíš Maria! co to spatřuji? a leknutím vypadla jí svíčka z ruky. Vidouc se ve tmě obrátila se k odchodu a však strachy zapletla si nohu do sukně a nehorázně na zem padla.

D. Quijote v polostrachu svém jal se mluviti: Zaklínám tě, strašidlo, aneb co jsi, abys mi vyjevilo, kdo jsi a co ode mne žádáš. Jsi-li duše v utrpení, řekni mi to, a já učiním, seč síly moje stačí, ježto jsem katolickým křesťanem a rád dobře činím celému světu. Proto vstoupil jsem do řádu dobrodružného rytířstva (...)

(......)