Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá devátá

O tom, co se přihodilo Sanchu Panzovi, když prohlížel svůj ostrov.

Zůstavili jsme velikého vladaře nevrlého a rozkvašeného s vesničanem malířem a potutelníkem, který naveden jsa od dvornosty a ten od vévody žert si stropil ze Sancha, jenž odolal všem, ač hloupý, drsný a nejapný, a pravil přítomným, i doktoru Pedru Reciovi, když po vyřízeném tajemství s dopisem vévodovým opět do síně se vrátil: Nyní věru nahlížím, že soudcové a vladaři musí či mají býti z kovu, aby nevšímali si dotíravosti žadatelů, kteříž každou hodinou a každou dobou chtějí, aby byli slyšáni a vyřízení dostali hledíce jen k své věci staniž se co staň; a nevyslyší-li jej aneb nevyřídí-li mu ubohý soudce věc, buď že nemůže aneb že není tu úřadní doba dávat jim slyšení, ihned lají a reptají, oškubou ho do kostí ano i snižují jeho rod. Nemoudrý žadateli, hloupý žadateli, nekvap tak, dočkej času a příležitosti k úřadnímu řízení, nepřicházej, kdy se jí ani kdy se spí; jsou zajisté soudcové z masa a kostí a musí dávat přírodě, čeho přirozeně od nich vyžaduje, leč bych to nebyl já, jenž nedávám pokrmu přirozenosti své, díky za to zde přítomnému doktorovi Pedru Reciovi z Vystrnadova, který chce, abych hlady umřel, a dokládá, že taková smrt jest život. Dej jim takového Bůh a všem, kteří jsou jeho rázu, t. j. lékařům nekalým, neboť řádní zasluhují palmu a vavřín.

Všickni, kdo Sancha Panzu znali, divili se slyšíce ho tak slušně mluviti a nevěděli, čemu by to připisovali, ledaby hodnosti a těžké úřady důmysl buď zostřovaly aneb otupovaly. Konečně doktor Pedro Zlověstický z Vystrnadova slíbil, že mu dá téhož dne večeři, ačkoli to jest proti všem zásadám Hippokratovým. S tím byl vladař spokojen a očekával velmi toužebně večera a doby k jídlu, i ačkoli dle jeho zdání čas se svého místa se nehýbal, přece přišla tak velice žádaná chvíle, kdy mu dali studené sekaniny s cibulí a vařenou telecí nožičku, jež platit mohla za dvě. Pustil se do toho s největší chutí, jakoby mu byli dali milánských pegasínků, římských bažantů, sorrentské teletiny, moronských koroptví aneb lavajských husí. Mezi jídlem obrátil se k doktorovi, řka: Poslechněte, pane doktore, od nynčka nestarejte se, abych dostával výtečných krmí aneb vybraných jídel, neboť tím byste jen přivedl z pořádku můj žaludek, jenž zvyklý jest kozině, hovězině, slanině a uzenině, řepě a cibuli, a kdyby snad dostal jiných palácových krmí, přijal by je s nelibostí a někdy s ošklivostí. Co by postolí učiniti měl, byloby, dávati mně pokrmu, jemuž říkají olla podrida a který, čím starší jest, tím líp voní; zamíchati a zabaliti může do něho, co se mu zlíbí, je-li to jen k jídlu, a já to s radostí přijmu a odměním se mu jednou. Ale žerty si ze mne nikdo netrop, neboť buďto jsme aneb nejsme; žijme tedy všickni a jezme v svatém pokoji a v dobrém dorozumění; dokud zajisté Bůh svítí, svítí všem. Já budu spravovati tento ostrov, aniž bych zadával právu aneb bral úplatků, a celý svět ať bedlí na sebe a hledí na (...)

(......)