Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola padesátá

Vysvětluje se v ní, kdo byli ti kouzedlníci a trapiči, kteří dueňu mrskali a štípali i D. Quijota drápali, kromě příběhův panoše, jenž nesl list Terezii Panzové, manželce Sancha Panzy.

Praví Cid Hamete, nejbedlivější patratel po drobnostech této pravdivé historie, že jak mile doňa Rodriguezová zůstavila jizbu svou, aby odebrala se do komnaty D. Quijotovy, druhá dueňa, anaž s ní spala, to zpozorovala. A poněvadž všecky dueňy jsou zvědavy, slídivy a čmuchavy, ubírala se za ní s takovou tichostí, že ji dobrá doňa Rodriguezová nespatřila; když pak dueňa viděla ji vstupovati do světnice D. Quijota, nejsoucí l prázdna hlavní povahy klepavosti všem dueňám společné, vsadila hned vévodkyni brouka do ucha, kterak doňa Rodriguezová nachází se v komnatě D. Quijotově. Vévodkyně sdělila to vévodovi žádajíc ho za dovolení, by s Altisidorou směly se jíti podívat, co ta dueňa u D. Quijota chce. Vévoda svolil, a ty dvě s velikou opatrností tichounce a pomaloučku připlížily se k dveřím u jizby tak blízko, že všecko slyšely, co se uvnitř mluvilo. Když pak vévodkyně zaslechla, že Rodriguezová vytasila se s fontanelami, nemohla to snésti, tím méně Altisidora, a plny hněvu a mstivosti vrazily prudce do komnaty a poškrábaly, jak vypravováno, D. Quijota i naklepaly dueně, ježto urážky směřující proti slíčnosti a domýšlivosti ženštin u veliké míře probouzejí v nich hněv a rozněcují mstivost. Vévodkyně vypravovala vévodovi, co se bylo přihodilo, k veliké jeho zábavě, a vévodkyně zamýšlejíc žertovati a baviti se s D. Quijotem poslala panoše, jenž představoval Dulcinei při obřadě odčarování jejího, načež Sancho dle domnění vévodkyně pracemi vladařskými dávno byl zapomněl, k Terezii Panzové s listem manžela jejího kromě vlastního dopisu svého a s dlouhým pramenem drahých koralů darem. Praví historie, že panoš byl velmi obratný a vtipný a že chtěje vrchnosti své vděk býti vydal se s velikou chutí na cestu do vsi Sanchovy. Dříve než do ní vkročil, spatřil u potoka zástup prádlo peroucích ženštin, tázal se jich, mohly-li by mu říci, zdali v té vesnici bydlí jistá žena, Terezie Panzová zvaná, manželka jakéhosi Sancha Pauzy, zbrojnoše ve službě rytíře, jemuž říkají D. Quijote de la Mancha. K otázce té zdvihla se jedna z peroucích dívek řkouc: Terezie Sanchová jest moje matka a Sancho jest můj tatínek, a ten rytíř jest náš pán.

Pojďte tedy, děvče, pravil panoš, a ukažte mi k matce; nesu jí psaní a dar od vašeho otce.

Velmi ráda, pane, zvolala dívka na pohled okolo čtrnácti let mající a zanechavši prádlo družce své běžela, aniž by co na hlavu neb na nohy vzala, jsoucí bosa a prostovlasá, před koněm panošovým řkouc: Pojďte, pane, náš dům je na začátku vsi a matka jest doma u veliké starosti nemajíc dlouho o tatínkovi vědomosti.

Za to přináším jí tak dobrých zpráv, vece panoš, že může Pánubohu pěkně děkovati.

Konečně skákajíc, běžíc a hopkujíc přišla dívka ke vsi a dříve než do domu vrazila, volala ve dveřích: Pojďte, maminko, pojďte, (...)

(......)