Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola padesátá první

O dalším vladaření Sancha Panzy a o jiných rozličných událostech.

Druhého dne po noci, které vladař prohlídku konal a kterou postolí probděl zabrán jsa do přemyšlování o tváři, svěžesti a slíčnosti přestrojené dívky, zanášel se dvornosta za zbytku té noční doby sepisováním pro vrchnost všeho toho, co Sancho byl činil a mluvil, pln jsa obdivu jak činův tak řečí jeho, ježto slova i počínání jeho smíšena byla se stopami moudrosti i hlouposti. Konečně pan vladař vstal, a dle nařízení doktora Pedra Recia dali mu k snídaní trochu ovocného lektvaru a čtyři loky čerstvé vody, zač by Sancho rád byl kus chleba a hrozen vína vzal. Vida ale, že tu těžko proti proudu plouti, odevzal se tomu s velikým zármutkem duše a odporem žaludka, když mu Pedro Recio byl namluvil, že skrovné a lehké pokrmy bystří ducha, jakož prý ho nejvíce potřebují osoby, jimž hodnosti a těžké úřady uloženy jsou, pročež že se mají opatřiti nejen silami tělesnými, nébrž i duševními. Přese všecko to rozumování měl Sancho hlad a sice takový, že v duchu proklínal vladařství a toho, kdo mu je byl udělil. Avšak při všem hladu a lektvaru svém pustil se téhož dne do vyřizování soudu, a co prvního se mu vyskytlo, byla otázka, kterou k němu činil jakýsi cizinec u přítomnosti dvornosty a ostatní družiny.

Milostivý pane, vece, hluboká řeka rozděluje hranice téhož panství na dvé — račte dobře poslouchat, neboť věc jest důležitá a poněkud nesnadná; pravím tedy, že přes tu řeku jde most, na jehož konci nachází se šibenice a dům na způsob soudnice, v níž obyčejně byli čtyři soudcové, úřadující dle zákona daného od pána té řeky, toho mostu a toho panství. Zákon ten zněl: Jde-li někdo přes tento most z jednoho konce na druhý, přísahej především odkud a kam jde. Složí-li přísahu pravdivou, budiž přes most puštěn; křivou-li, budiž za to na šibenici oběšen, aniž by se mu čehož prominulo. Znajíce ten zákon a tu přísnou výminku chodili mnozí přes most a zároveň tím, že přísahali, přicházela pravda jejich vyřčení na jevo, a soudcové nechali jim volnou cestu. Stalo se ale, když jistého člověka na přísahu vzali, že člověk ten přísahal a k vykonané přísaze se odvolávaje pravil, že jde umřít na šibenici tam stojící; jiného že nezamýšlí. Soudcové uvažovali přísahu a rozumovali takto: Necháme-li tomu člověku volnou cestu, složil křivou přísahu a musí dle zákona umříti; oběsíme-li ho, když byl přísahal, že jde umřít na té šibenici, musí být dle téhož zákona puštěn, poněvadž pravdu mluvil. Vznáší se tedy k Vaší Msti otázka, co mají soudcové s tím člověkem činiti jsouce doposud nerozhodnuti a v nesnázi? Zvěděvše o ostrovtipu a hlubokém rozumu Vaší Msti vyslali mne prosit Vás, byste jim ráčil podati své mínění v tomto zapleteném a pochybném případu.

Věru, odpověděl Sancho, ti páni soudcové, kteří vás sem poslali, mohli si tu výpravu uspořit, poněvadž jsem člověk, který má více tupého než ostrého vtipu, nic však méně opakujte mi věc ještě jednou, abych tomu porozuměl; může (...)

(......)