Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola padesátá druhá

Vypravuje se v ní o druhé Doloridě či Zarmoucené, jiným jmenem doňa Rodriguezová zvané.

Cid Hamete vypravuje, že D. Quijote uzdraviv se ze svého poškrabání měl za to, jakoby život na hradě trávený naprosto odporoval řádu rytířskému, k němuž se přiznával. Umínil si tedy, že si od vévodských manželů vyžádá dovolení odebrati se do Zaragozy, ježto blížily se tamní slavnosti, při nichž doufal nabýti brnění, jež se při takových slavnostech udílí. Když tedy jednoho dne s vévodou a vévodkyní stoloval a právě úmysl vykonati a za dovolení žádati se strojil, tu najednou do dveří veliké síně vstoupily dvě ženštiny od hlavy do paty oděné, jak se ihned okázalo, v roucho smutečné. Jedna z nich přistoupivši k D. Quijotu vrhla se mu jak široká tak dlouhá k nohoum spočívajíc ústy na stopě jeho a vyrazila ze sebe stesk tak truchlý, hluboký a bolestný, že poděsila všechny, jižto ji slyšeli a viděli. Ač vévoda s vévodkyní si myslili, že to nějaký žert, jejž služebnictvo s D. Quijotem stropiti chce, předce vidouce, kterak ženština usedavě vzdýchá, sténá a pláče, byli v pochybnosti, divíce se tomu, až D. Quijote dojat zdvihl ji se země s vyzváním, aby odhalila roušku s plačtivých tváří svých. Učinila tak a přišlo na jevo, co by si jaktěživ nikdo byl nepomyslil; odhalila se tvář doňy Rodriguezové, hradní dueňy, a druhá truchlící byla její dcera, svedena od syna bohatého sedláka. Všickni se jí divili, kdo ji znali, nejvíce ale vévodští manželé, kteří ji sice považovali za obmezenou osobu a dobrou buchtu, avšak přece za tak hloupou ji neměli, aby přišla dělat bláznovství.

Konečně doňa Rodriguezová obrátivši se k vrchnosti vece: Vaše Urozenosti ráčíte mi dát dovolení, abych směla s tímto panem rytířem pohovořit, ježto vyváznouti mám dobrým způsobem z nepříjemnosti, do níž mne drzost jistého zlomyslného hrubce přivedla. Vévoda pravil, že jí dovoluje i aby mluvila s panem D. Quijotem, co se jí líbí, načež obrátivši se k němu slovy a tváří jala se mluviti: Již před několika dněmi, statečný rytíři, vypravovala jsem Vám o nepravosti a zrádě, které se dopustil ničemný vesničan na mé drahé a milované dceři, anaž tuto nešťastna stojí; Vy jste mi slíbil zastati se jí a napraviti křivdu jí učiněnou, nyní ale zaslechla jsem, že chcete z našeho hradu odejiti hledat dobrodružství, jehož by Vám Bůh seslal. Tudíž ráda bych, dříve než se na tu cestu vydáte, abyste toho neotesaného pacholka na souboj vyzval a přinutil vzíti si mou dceru, by splnil slovo, že si ji vezme, před svedením jejím dané. Domnívati se, že by mi Jeho Mst, pan vévoda, k právu dopomohl, jest tolik jako fíků hledati na vrbě z příčiny, kterou jsem Vám bez obalu sdělila; a proto dej Vám Pánbůh stálého zdraví a nás neopouštěj.

Na ta slova odpověděl D. Quijote s velikou vážností a okázalostí: Dobrá dueňo, zkroťte své slzy, či lépe řečeno, setřete je a uspořte si vzdechů svých, neboť beru na sebe pomoci Vaší dceři, anaž by lépe bývala učinila, kdyby milostným slibům byla (...)

(......)