Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola padesátá třetí

O smutném konci a výsledku vladařství Sancha Panzy.

Velice by se mýlil, kdo by se domníval, že na tomto světě vše trvá věčně; spíše patrno jest, že vše se točí dokola či v kruhu. Po jaru následuje léto, po létě podzim, po podzimu zima a po zimě jaro a tak vrací se opět čas v ustavičném kolotání. Toliko život lidský utíká volně k svému cíli, rychleji než čas, bez naděje v návrat, leč by to byl onen život, nemající hrází obmezujících. Tak dí Cid Hamcte, mudřec mohamedánský, jakož k náhledu o volnosti a nestálosti přítomného života a o trvání žití věčného, v něž doufáme, dospěli mnozí beze světla víry, alebrž svitem přirozeným. Zde však spisovatel náš tak mluví k vůli rychlosti, s kterou se skončilo, za své vzalo, sřítilo se vladařství Sanchovo, jako by bylo stín a dým.

Sedmé noci po tolika dnech svého vladařství byl Sancho ve své posteli, syt ne chlebem ani vínem, alebrž rozsuzováním, udílením dobrých zdání, vydáváním předpisův a řádův, když sen vzdor tíži hladu začal zamykati mu víčka, an tu zaslechl veliký hřmot zvoněním a mluvením, že se zdálo, jakoby celý ostrov se propadal. Posadil se v posteli a poslouchal bedlivě, zdali by s to byl vypátrati, co by asi bylo příčinou tak velikého lomozu. Avšak nejen že toho nezvěděl, nébrž k burácení hlasův a zvonův přistoupilo i zvučení nesčíslných trub a kotlů. Tím více poděšen, pln strachu a hrůzy vyskočil vzhůru, vzal na nohy trepky na zemi ležící i aniž by se do županu neb čehosi podobného přioděl, skočil ku dvéřím svého pokoje právě v tu chvíli, kdy viděti bylo přicházeti chodbou více než dvacet osob s hořícími pochodněmi v rukou, s meči vytasenými a křičících hlasem velikým: Do zbraně, do zbraně, pane vladaři! Do zbraně! nesčíslný zástup nepřátel vstoupil na ostrov, jsme všickni ztraceni, nepřispěje-li nám důmyslnost a statečnost Vaše. S takovým vřeskem a třeskem přiběhli zběsnělí k Sanchovi, jenž tu stál ohromen a omámen videm a slychem, a když se přiblížili, zvolal jeden: Ozbrojte se, Vaše Msti, nechcete-li býti ztracen a s Vámi celý ostrov!

Nač se mám ozbrojovat? odpověděl Sancho; což já rozumím zbrani a pomoci? Takové věci měly by spíše zůstaveny býti pánu mému D. Quijotovi, který je snadně vyřídí a obstará; já ale, hříšný člověk, nerozumím takovým šarvátkám.

Ha, pane vladaři, vece druhý, jaké to váhání? Ozbrojte se, Vaše Msti, zde máme zbraň útočnou a obhájecí, pojďte na bojiště, buďte naším strážcem a vůdcem, neboť po právu náleží to Vám, vladaři našemu.

Nuže, ozbrojte mne s Pánembohem, pravil Sancho, a v okamžení tom vytasili se s dvěma štíty, jež měli připraveny, a dali mu je na samou košili nenechavše mu jiného odění kromě štítu v předu a štítu vzadu, jež pevně provazy svázali, tak že byl sevřen a obložen jako přímý sochor nemoha ani kolenem hnouti ani na krok s místa se posunouti, do ruky mu dali oštěp, o nějž se opíral, aby se na nohou udržel. Vystrojivše jej takovým způsobem, pravili, aby šel, vedl je a dodával ducha všem, neboť je-li on (...)

(......)