Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola šedesátá první

O tom, co se D. Quijotovi přihodilo, když do Barcelony přišel, a o jiných věcech, které více pravdy než rozumnosti do sebe mají.

Tři dni a tři noci pobyl D. Quijote u Roqua, a kdyby to tři sta let trvalo, měl by čemu pozornost věnovati a diviti se při jeho způsobu života. Zde se dočkali jitra, onde obědvali; jednou utíkali nevědouce před kým, po druhé čekali nevědouce na koho. Spali stojíce, přetrhli spánek a měnili místo za místo. Ustavičně rozestavovali výzvědy, poslouchaly hlasy hlídek, rozdmychovali zápalky pušek, ač jich měli málo, užívajíce veskrz samokřesův. Roque chodil dnem a nocí vzdálen svých stranami a místy, tak že věděti nemohli, kde se nachází, poněvadž četné tlupy, jichž náměstek Barcelonský na jeho bezživotí vysílal, vzbuzovaly v něm nepokoj a strach a on netroufal, si svěřiti se nikomu obávaje se svého vlastního lidu, aby ho buď nezabili aneb do rukou spravedlnosti nevydali; byl to život zajisté bídný a klopotný.

Konečně odebrali se Roque, D. Quijote a Sancho se šesti oděnci neobyčejnými cestami, vedlejšími a skrytými stezkami do Barcelony. Přišli k tratům města v noci před sv. Janem, Roque objal D. Quijota a Sancha, jemuž doručil slíbených posud ale před tím nedaných deset skudů, a zůstavil je s tisícerými dvornostmi, jež si na vzájem prokazovali. Roque se vrátil, D. Quijote očekával jitra na koni, jak byl, a netrvalo dlouho, když začal na výstupcích východu pozorovati svit jasné zoře, anaž občerstvovala lučiny a kvítka na místě obveselování sluchu. A však v tomtéž okamžení obveselován i sluch zvukem mnohých píšťalek a bubínků, cinkáním rolniček a cupotem dupotem jezdců, jižto z města přicházeti se zdáli. Zoře ustoupila slunci, jež s tváří štítu větší z hloubi horizontu zponenáhla vystupovalo. D. Quijote a Sancho ohlíželi se na všecky strany a spatřili moře, jež doposud nikdy byli neviděli; zdálo se jim být přenesmírně široké a rozsáhlé, mnohem více než jezera Ruiderská, jež v Manche vídali. Spatřili galeje u přímoří stojící, jež shodivše záclony objevily se v plnotě praporců a plachetek, třepetajících se v povětří, hladinu celujících a ve vodě šplouchajících. Na korábech ozývaly se klariny, trompety a píšťaly, jež na blízku i ve vzdálí naplňovaly vzduch líbeznými a válečnými souzvuky. Začaly se pohybovati a na klidné hladině jakousi potýčku prováděti shodujíce se tímže asi způsobem s nesčíslnými jezdci, jižto z města na pěkných koních a v nádherných oděvích vyjížděli. Vojínové na galejích vypalovali nesčíslných ran z děl, jimž odpovídaly posádky na hradbách a v tvrzích města, hrubá střelba děsným hukotem prorážela vzduch a děla z palub galejí rány opětovala. Moře bylo čilé, (...)

(......)