Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola šedesátá druhá

Jedná o dobrodružství s okouzlenou hlavou a o jiných maličkostech, jichž nelze mlčením opomenouti.

D. Quijotův hostitel nazýval se D. Antonio Moreno; byl to bohatý a vzdělaný šlechtic a přítel počestné a slušné zábavy, jenž maje D. Quijota ve svém domě vyhledával příležitosti, jak by host jeho bez újmy se vytasil se svým bláznovstvím, ježto urážka není žertem a nedovolují se kratochvíle, jsou-li spojeny se škodou jiného. Nejdříve tedy poručil odzbrojiti D. Quijota a dáti ho na odiv v onom těsném a ušpiněném oděvu, jak jsme jej již na jiných místech popsali a vylíčili. Postavil ho na pavlán vedoucí na nejpřednější ulici v městě před oči lidu a uličníků, jižto se na něho jako na opici dívali. Před ním jezdili tíž skvostně odění rytíři, jakoby roucha ta k vůli němu samému ne ale k oslavení dne na se byli vzali. Sancho byl celý blažen, ježto se mu zdálo, že přišel nevěda jak a proč, ne-li k nové svatbě Camachově, tedy do podobného domu, jako byl dům D. Diega de Miranda aneb hrad vévodův.

Téhož dne bylo několik přátel D. Antonia u něho u stolu a všickni ctili a vyznamenávali D. Quijota jakož dobrodružného rytíře, tak že z té šetrnosti a oslavy cítil radost velikou. Sancho měl tolik vtipných nápadu, že všickni domácí sluhové takřka do úst mu hleděli a vesměs bedlivě poslouchali. Při hostině pravil D. Antonio Sanchovi: Slyšeli jsme tu, dobrý Sancho, že jste velikým přítelem zadělávaných kuřích prsíček a knedlíčků ze sekaného masa; a zbude-li vám něčeho, že si to schováte na druhý den za ňadra. — Nikoli, milostivý pane, odpověděl Sancho, tak tomu není; dbám více čistoty než mnohého jídla, a pán můj D. Quijote, jenž tu jest na svědectví, ví dobře, že hrstí žaludů aneb ořechů vystačíme oba na celý týden. Jisto jest, dávají-li mi kravičku, že ji hned beru na smyčky, t. j. že jím co dostanu, a beru časy jak jsou; řekl-li by ale kdo, že jsem veliký jedlík a nečistý, jsou slova jeho zajisté chybná. Mohl bych to říci i jiným způsobem, kdybych zřetele neměl k ctihodným vousům u tohoto stolu. — Věru, svědčil D. Quijote, střídmost a čistota v Sanchově jídle může být zapsána a vyryta do kovových tabulí na věčnou památku budoucích století. Jisto jest, má-li hlad, podobá se hltavci, poněvadž kouše a žvýká plnou hubou, a však čistotu vždy zachovává, a tou dobou, když byl vladařem, naučil se tak upejpavě jísti, že vidličkou jídal hrozny ano i jadýrka z granátových jablek. — Jak, divil se D. Antonio, Sancho byl vladařem? Ano, odpověděl Sancho, a to na ostrově Baratarie řečeném. Deset dní jsem jej spravoval, jak jen si možno přát; za ten čas zbavil jsem se poklidu a naučil jsem se zhrdati všemi vladařstvími na světě. Prchl jsem od tamtud, padl jsem do jámy, v níž jsem se za mrtvého pokládal a z níž jsem zázrakem živ se dostal. D. Quijote vypravoval do podrobna celé vladaření Sanchovo k velikému zalíbení posluchačův.

Při stole vzal D. Antonio D. Quijota za ruku a vešel s ním do odlehlejší komnaty, v níž nebylo jiného (...)

(......)