Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola šedesátá třetí

O nehodě, která potkala Sancha Panzu při návštěvě galejí, a o podivném dobrodružství se sličnou Moriskou.

Nemalé byly úvahy D. Quijota o odpovědech kouzedlné hlavy, a žádná z nich nevzbuzovala v něm podezření alebrž všecky směřovaly k slibu o odkouzlení Dulcinee, jež za jisté pokládal. Přemítal na mysli semotamo a těšil se u svém vnitru důvěry jsa pln, že co nejdříve spatří splnění slibu. Sancho pak, ačkoli zříkal se vladařství, jak již praveno, přál si přece, aby opět mohl rozkazovati a jiní ho poslouchali, jakož bohužel moc, byť i ze žertu pochodila, ten následek mívá.

Konečně šel k večeru D. Antonio Moreno, hostitel jeho, s D. Quijotem a Sanchem a se svými dvěma přátely na galeje. Velitel zpraven jsa o návštěvě očekával pověstné ty osoby D. Quijota a Sancha. Jak mile k přístavu se přiblížili, sundány jsou se všech lodí pokryvadla a hudební nástroje zavzněly. Spuštěn ihned na vodu člun pokrytý drahými koberci a karmasinovými aksamitovými poduškami. Jedva D. Quijote do něho vstoupil, vypálil náčelnický koráb ránu z řadového děla, ostatní galeje učinily totéž, a když vkročil na hlavní korábové stupadlo, pozdravila jej veškerá veslařská chasa třikrát na zdar volajíc, jakož v obyčeji jest, kdykoli některá vzácná osoba na koráb vstoupí. General, tak ho nazývati budeme, vznešený valencský šlechtic, podal D. Quijotovi ruku, vzal ho do náručí a pravil: Tento den zaznamenám bílým kamínkem, ježto počítám jej mezi nejlepší dni, co jich za živobytí budu mít, spatřiv pana D. Quijota de la Mancha. Doba a znamení to budiž nám svědectvím, že obsahuje a chová v sobě veškerou statečnost dobrodružného rytířstva. Slovy ne méně zdvořilými odpověděl mu D. Quijote nad míru jsa tím potěšen, že se s ním tak pansky nakládá. Všickni vstoupili do zadku lodi velmi pěkně ozdobeného a posadili se na pobočná sedadla. Dozorce vstoupil do veslařské chodby a dal píšťalkou znamení, aby chasa se svlékla, a to stalo se okamžikem. Sancho vida tolik lidí obnažených zarazil se, dokonce když pozoroval, s jakou rychlostí rozestřeli záclonné plachty, tak že zdálo se mu, jakoby tu sami čerti pracovali. To vše ale jest dort a marcipán naproti tomu, co nyní povím. Sancho seděl na příčné lavici u prvního vesláře po pravé straně a ten jsa již naveden, co činiti má, uchopil Sancha v půli těla, vyzdvihl ho v náručí a veškerá chasa vyskočivši a na pozoru jsouc jala se od pravé strany začínajíc podávati si a házeti Sancha od lavice k lavici s takovou rychlostí, že ubohý zraku a sluchu pozbyl a zajisté se domníval, jakoby ho sami čerti brali. Metání nemělo konce až se dostal na levou stranu a posazen byl v zadku lodi, ztýrán ubožec, dechu popadaje a propocen, nemoha si ani představiti, co se s ním dělo. D. Quijote vida Sancha bez křídel v povětří létati tázal se generála, je-li to obyčej, který zachováván bývá se vzácnými osobami, jež na galeje přicházejí; je-li tomu tak, že nemá úmysl zkusiti ho a podrobiti se takové cvičbě, že Bohem se dokládá, (...)

(......)