Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola šedesátá čtvrtá

Jedná o příhodě, která D. Quijotovi větší zármutek způsobila, než kterákoli posavadní událost jeho.

Historie vypravuje, že manželka D. Antonia Morena měla převelikou radost vidouc Annu Felixu ve svém domě. Uvítala ji s velikou vlídností jata jsouc jak sličností tak i slušným chováním jejím, jakož moriska v tom i onom ohledu vynikala. Lidé z celého města, jako by na zvon uhodil, sběhli se podívat se na ni.

D. Quijote vyjádřil se Antoniovi, že prostředek k osvobození D. Gregoria přijatý není dobrý, ježto má do sebe více nebezpečenství než vydatnosti, a že by lépe bývalo, kdyby jeho do Berberska se zbraní a na koni byli poslali, on že by jej byl vyprostil všem Mórům navzdor, jak to učinil D. Gayferos se svou chotí Melisendrou.

Nezapomeňte, Vaše Msti, připomenul Sancho při těch slovích, že seňor D. Gayferos osvobodil manželku svou na pevnině a odvezl ji na pevné zemi do Francie; tu ale, kdybychom D. Gregoria osvobozovali, neměli bychom kudy se ubírati do Španěl, poněvadž v cestě leží moře.

Mimo smrt pro vše jest prostředku, odpověděl D. Quijote; plavidlo přirazí k přímoří a můžeme se přeplaviti, kdyby celý svět se tomu příčil.

Velmi pěkně to vyličuje a usnadňuje Vaše Mst, stál Sancho na svém; řeč se mluví a voda se pije, ale skutek utek. Já se držím poturčence, jenž se mi zdá být řádným člověkem a má dobré srdce.

D. Antonio pravil, kdyby se poturčenci výprava nepodařila, že bude uchopeno se nového prostředku, načež veliký D. Quijote prý se do Berberska odebéře.

Dva dni na to vypravil se poturčenec v lehké lodici o šesti veslech na každé straně, opatřen velmi statečnou chasou, a opět za dva dni vypravily se galeje do Levanty, když byl generál náměstka požádal, aby mu ráčil dát na vědomí, kterak se dělo s osvobozením D. Gregoria a co se stalo s Annou Felixou. Náměstek slíbil, že učiní, jak si přeje.

Jednoho dne z rána procházel se D. Quijote na přímoří v plné zbroji, ježto, jak často již pravíno, zbraň byla mu chloubou a boj odpočinkem, a nikdy bez ní na krok nešel. Tu spatřil, kterak proti němu přichází rytíř taktéž od hlavy do paty ozbrojený, jenž na svém štítě vypodobněn má třpytící se měsíc. Přiblíživ se příchozí tak, že mohl slyšán býti, pozdvihl hlasu svého řka těmito slovy: Proslulý rytíři a nikdy podlé zasloužení nevychválený D. Quijote de la Mancha! Jsem rytíř Bledoměsíčný, jehož neslýchaná hrdinství nepochybné došla vědomí Tvého; přicházím měřit se s Tebou a zkusit sílu ramene Tvého, abys shledal a vyznal, že dáma moje, buďsi kterákoli, nad porovnání jest sličnější než Tvoje Dulcinea del Toboso. Připustíš-li pravdu tu bez obalu, vyhneš se smrti a zbavíš mne práce způsobit Ti ji. Budeš-li se potýkati a já Tě přemohu, nežádám jiného zadostučinění, než abys zřekl se zbraní a zdržel se vyhledávati dobrodružství, abys odebral se do soukromnosti své vsi na jeden rok, kde Ti žíti bude, aniž bys ruku na meč vložil, v klidném míru a prospěšném pokoji, ježto sluší se tak k prospěchu Tvé (...)

(......)