Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola šedesátá pátá

Vypravuje se v ní, kdo byl Bledoměsíčný a kterak osvobozen jest D. Gregorio, i o jiných příbězích.

D. Antonio Moreno ubíral se za rytířem Bledoměsíčným, hnali se za ním a stíhali ho též mnozí kluci, až ho obklopili v jednom hostinci v městě. D. Antonio chtěje ho poznati vstoupil tam. Přišel rytíři zbrojnoš vstříc, aby ho odzbrojil, načež pán jeho zavřel se v přízemné jizbě; za ním vkročil D. Antonio, jenž neměl pokoje, pokud by nevěděl, kdo rytíř jest. Vida tedy Bledoměsíčný, že se ho šlechtic nespouští, pravil: Vím dobře, pane, proč přicházíte, totiž abyste zvěděl, kdo jsem, a poněvadž nemám proč Vám to tajiti, povím Vám mezi tím, co sluha mne odzbrojovati bude, na vlas úplnou pravdu o celém případu.

Vězte, že mi říkají bakalář Samson Carrasco. Jsem z téže vsi s D. Quijotem, jehož bláznovství a podivínství vzbuzuje zármutek v nás všech známých jeho, a mezi nimi největší s ním útrpnost mám já. Domnívaje se, že vyléčení jeho závisí na tom, aby se pokojně choval, aby žil na svém statku a ve svém domě, učinil jsem pokus, přinutiti ho k tomu. Asi před třemi měsíci vydal jsem se tedy na způsob dobrodružného rytíře na cestu nazývaje se Zrcadlovým rytířem. Úmysl můj byl potýkati se s ním a přemoci ho, aniž bych mu ublížil, položiv za výminku souboje, že přemožený vzdá se dobré vůli vítězově. Pokládaje ho již za přemožena chtěl jsem na něm žádati, aby se vrátil do své vsi a do roka z ní neodcházel; za ten čas mohl býti vyléčen. A však osud tomu chtěl jinak; přemohl a shodil mě s koně, a tím záměr můj nedošel splnění. D. Quijote šel svou cestou dále a já se vrátil přemožen, zahanben a nebezpečným pádem porouchán domů. Tím ale nepřestala žádost moje, opět jej vyhledati a přemoci ho, jak se nyní ukázalo. Poněvadž jest svědomitý v šetření předpisův dobrodružného rytířstva, zachová zajisté, v čem slovu dostáti jsem mu uložil. Ta jest, pane, celá věc, k níž mi netřeba něčeho připomínati. Žádám Vás, abyste mě nevyzradil a neřekl D. Quijotovi, kdo jsem, aby dobrý úmysl můj účinku se neminul i aby opět rozum nabyl muž, který si velmi moudře počíná, jakmile rytířské pošetilosti ho opustí.

O panel zvolal D. Antonio, Bůh Vám odpusť křivdu, které jste se na celém světě dopustil chtěje na rozum obrátiti nejzábavnějšího blázna, co jich jest. Nenahlížíte, pane, že užitek způsobený rozumností D. Quijota nemůže se měřiti s kratochvílí, anaž z převráceností jeho plyne? Nemyslím však, že veškeré namáhání pana bakaláře stačí, aby k rozumu přiveden byl člověk, který jest tak úplným bláznem. A kdyby to nebylo proti křesťanské lásce, řekl bych, aby se D. Quijote nikdy nevyléčil, poněvadž uzdravením jeho ztratíme nejen jeho šibřinky ale i žerty zbrojnoše Sancha Panzy, z nichž každý kousek k veselosti přiměti může zádumčivost samu. Nic však méně budu zticha a neřeknu ničeho, abych se přesvědčil, stane-li se domnění moje skutkem, že bez účinku zůstane přičinění od pana Carrasca vynaložené.

Bakalář odpověděl, že věc jest dobře (...)

(......)