Agatha Christie
překlad: Jan Čermák

NÁSTRAHY ZUBAŘSKÉHO KŘESLA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII

Japp položil telefonní sluchátko. Se zachmuřenou tváří ~- se otočil k Poirotovi.

„Pan Amberiotis se necítí dobře,“ řekl. „Prý radši nechce dnes odpoledne nikoho vidět.  Mě ale uvidí -a ať si nemyslí, že mi vyklouzne! V Savoy i už mám jednoho svého muže, který je připraven ho sledovat, kdyby se chtěl vytratit.“

„Myslíte, že Amberiotis zastřelil Morleyho?“ zeptal se Poirot zamyšleně.

„Nevím. Byl ale posledním, kdo viděl Morleyho živého. A navíc nový pacient. Údajně odešel od živého a zdravého Morleyho za pět minut půl jedné. To může být pravda, ale taky nemusí. Jestli byl v tu dobu Morley ještě naživu, musíme se dopátrat toho, co následovalo potom. Do prohlídky dalšího pacienta zbývalo ještě pět minut. Přišel za ním během těch pěti minut někdo? Třeba Carter? Nebo Reilly? Co se stalo? Podle všeho byl kolem půl jedné, nejpozději pět minut po půl, Morley mrtvý. Jinak by zazvonil bzučákem nebo vzkázal dolů slečně Kirbyové, že ji nemůže přijmout. Ne -buď ho někdo zabil, nebo mu kdosi řekl něco, co ho natolik rozrušilo, že neodolal temným myšlenkám a vzal si vlastní život.“

Odmlčel se.

„Hodlám si promluvit s každým pacientem, který ho dnes ráno navštívil. Přece jen existuje jistá možnost, že prozradil některému z nich něco, co nás přivede na správnou stopu.“

Podíval se na hodinky.

„S Alistairem Bluntem jsem domluven, že by mi mohl věnovat pár minut kolem čtvrt na pět. Nejdřív půjdeme tam. Má dům na Chelsea Embankment. Pak můžeme cestou k Amberiotisovi vzít tu Sainsbury Sealovou. Rád bych měl co nejvíc informací, než si vezmeme na paškál našeho řeckého přítele. Potom bych chtěl ztratit pár slov s tím Američanem, který podle vás vypadal jako vrah.“

Hercule Poirot zavrtěl hlavou.

„Ne jako vrah, ale jako člověk trpící bolestí.“

„Tak jako tak, na tohohle pana Raikese se taky podíváme. Jeho chování bylo přinejmenším podivné. Taky si prověříme telegram pro slečnu Nevillovou i její tetu a toho jejího mládence. V podstatě si prověříme všechny a všechno!“