Tom Clancy
překlad: Jiří Špalek

OPERAČNÍ CENTRUM 4 - ZÁKON VÁLKY
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

17

PONDĚLÍ, 8.17 VEČER

OGUZELI, TURECKO

 

Lowell Coffey vyhlížel zavřeným okénkem na straně spolujezdce a sledoval temnou krajinu, ubíhající dozadu. Mary Rose řídila; nervózně poklepávala prsty na volant a bzučela si pro sebe pasáž z Jolanty, operety sira Gilberta a sira Sullivana; Coffey ji znal. K dané situaci se hodila: „Bojácné srdce si nikdy nezískalo obdiv krásné dámy.“

Coffeyho svíraly obavy také, avšak uklidňoval se tím, že napůl zavřel oči a představoval si, jak on, otec a bratr jedou napříč Údolím smrti. Všichni tři Coffeyové vždycky vyráželi na několikadenní vyjížďky společně. Lowellova matka jim říkávala „Kafová zrna“, protože byli pokaždé namačkaní v té kovové plechovce. Dal by snad vše za to, aby se tak mohl ještě aspoň jednou, jedinkrát projet. Otec Coffey zahynul v roce 1983 při havárii malého letadla, bratr o dva roky později absolvoval na Harvardu a přestěhoval se do Londýna, kde začal pracovat na americkém velvyslanectví. Matka tam odešla s ním. Od té doby měl Coffey pocit, že nikam nepatří. Práci v Operačním centru vzal proto, aby měl nějaký vliv na životy lidí, jak řekl Katzenovi, ale také proto, aby získal pocit, že je součástí pevně soudržného týmu. A přesto ani zde, v OMOC, se pocit, že někam patří, nedostavil zcela beze zbytku.

Co je třeba, aby podobný pocit vznikl? říkal si. Otec mluvíval o tom, že ve druhé světové válce takové pevné kamarádství existovalo mezi členy posádky jeho bombardéru. Zčásti existovalo mezi kolejním bratrstvem v dobách Coffeyho studií. Co k němu vedlo? Nebezpečí? Uzavřenost společenství? Sdílený cíl? Léta společného života? Pravděpodobně trochu ode všeho, uzavřel své úvahy. Navzdory nynější situaci - nebo snad jako její důsledek? - tu stále ještě byl vjem snového uspokojení vyvolaný tím, že přivřel víčka a namlouval si, že otec sedí po jeho levici a za oknem se rýsuje jemu dobře známé pohoří Panamint, kterému se už jako chlapec obdivoval.

Phil Katzen seděl u terminálu Mary Rose a díval se, jak po obrazovce přejíždí barevná mapa. Na Rodgersově monitoru byl radarový záznam tureckých letounů, operujících ve střední a jižní Anatolii. Katzen se každých několik vteřin otočil a na monitor pohlédl; v téhle oblasti zatím žádná letadla nebyla. Kdyby ano, Katzen by už byl nucen se ohlásit a udělat, co by se mu přikázalo. Příručka o činnosti a protokolu OMOC ve válečné zóně hovořila jasně; podložku s jejím tištěným opisem měl položenou v klíně.

 

Článek 17

Operace OMOC ve válečné zóně

 

Oddíl 1:

Nevyhlášená válka v nebitevní zóně

A. Jestliže OMOC provádí dohled nebo jiné pasivní operace na žádost země, napadené vnějším nepřítelem, nebo na žádost vlády, napadené povstaleckými silami, a je-li účast v zastoupení napadené země legální ve smyslu znění zákonů Spojených států (viz článek 9) a vládní politiky USA, je personál OMOC oprávněn operovat mimo oblasti bojiště a úzce spolupracovat s místními vojenskými silami za účelem poskytnutí veškerých služeb, které si vyžádají, které se ukážou jako vhodné nebo ke kterým dostane rozkaz od ředitele Operačního centra nebo prezidenta Spojených států. Viz článek 9C, Legální operace podle stanov Národního střediska pro řešení krizových situací.

B. Veškerá činnost OMOC nebo personálu OMOC, vymezená v článku 17, oddíl lA, okamžitě skončí, jestliže OMOC dostane od právně zmocněného důstojníka nebo představitele uznané vlády rozkaz bitevní zónu opustit.

C. Je-li OMOC přítomno na žádost země, která jinou zemi napadla v rámci konfliktu, v němž jsou Spojené státy neutrální, bude personál OMOC jednat ve smyslu znění zákonů Spojených států (viz článek 9A), a poskytne pouze takové služby, které ze Spojených států neučiní účastníka nezákonné agrese (viz článek 9B), nebo poskytne zpravodajské poznatky takové, jejichž cílem je chránit životy a majetek občanů Spojených států, pokud předmětná akce nebude v rozporu se zákony Spojených států (viz článek 9A, oddíl 3) a se zákony hostitelské země.

 

Oddíl 2:

Nevyhlášená válka v bitevní zóně

A. Jestliže je OMOC v zóně přítomno a ocitne se v oblasti ozbrojeného konfliktu, OMOC a jeho personál se přiměřenou rychlostí vzdálí na bezpečné místo.

1. Není-li možné OMOC evakuovat, je třeba jeho zařízení vyřadit z provozu podle článku 1, oddíl 2 (vyřazení zevnitř) nebo podle článku 12, oddíl 3 (vyřazení zvnějšku).

2. Aby OMOC zůstalo v bitevní zóně, musí mít povolení od zákonné a uznané vlády s právním nárokem na zmíněnou oblast. Činnost v takovéto oblasti musí být přísně v souladu se zákony Spojených států (viz článek 9A, oddíl 4) a se zákony hostitelské země.

a. Tam, kde jsou tyto zákony navzájem v rozporu, se civilisté budou řídit místními zákony. Vojenský personál bude dodržovat vojenské postupy a zákony Spojených států.

3. Jestliže je OMOC přítomno v bitevní zóně nebo do ní vstoupí po zahájení nepřátelství, a je-li účelem zmíněné přítomnosti studovat události, které k ozbrojenému konfliktu vedly nebo které jsou součástí tohoto konfliktu, bude aktivní účast na operacích OMOC dovolena pouze vojenskému personálu. Ten bude operovat v rámci stanoveném předpisy pro Striker, Národní úřad pro řešení krizových situací, články 3 až 5.

a. Je-li v OMOC přítomen nevojenský personál - včetně představitelů tisku, nikoli však výhradně představitelů tisku - tento se na činnosti OMOC nepodílí.

B. Vstoupí-li OMOC do bitevní zóny po vypuknutí ozbrojeného konfliktu, platí ustanovení uvedená v článku 17, oddíl 2A. Kromě toho musí OMOC mít ke vstupu do zmíněné zóny výslovné povolení od zákonné a uznané vlády nebo představitelů této vlády, kteří mají právní nárok na bitevní zónu.

1. Není-li takové povolení uděleno, OMOC může působit pouze jako civilní zařízení, jehož jediným cílem je ochrana životů a bezpečnosti občanů Spojených států.

a. Jsou-li zmíněné civilní osoby doprovázeny vojenským personálem Spojených států nebo je-li tento personál jediný, kdo v OMOC přežil, v probíhajícím nebo vyvíjejícím se konfliktu nebude tento personál v žádném případě jednat jako spoluúčastník, a to ani proti hostitelské zemi, ani v jejím zastoupení; také nebude prosazovat cíle, záměry nebo ideály Spojených států amerických.

1. Zmíněný vojenský personál smí použít zbraně pouze v sebeobraně. Za sebeobranu se zde považuje obrana vojenského či jiného personálu Spojených států za pou

žití zbraní tam, kde se tyto osoby rozhodly bojovou zónu opustit, aniž se přitom pokoušejí ovlivnit výsledek předmětného konfliktu.

2. Zmíněný vojenský personál smí použít zbraně při

obraně místního obyvatelstva, jež se rozhodlo oblast opustit nebo se o to snaží, a to za předpokladu, že se toto obyvatelstvo nepokouší ovlivnit výsledek nepřátelství.

 

Podle mínění Lowella Coffeyho jim, jakožto civilním osobám, dává právo Mika osvobodit právě článek 17, oddíl 2, B-1-a-1. Cestou se nemohli shodnout na tom, jestli vysvobození plukovníka Sedena je spoluúčastnická akce. Plukovník, turecký voják, vstoupil do oblasti s úmyslem provést spoluúčastnickou akci, a proto se na něj ustanovení článku 17, oddíl 2, B-1-a-2, nevztahuje. Coffey však prohlásil, že jelikož je plukovník zraněn, jeho evakuace by byla přijatelná podle charty Mezinárodního červeného kříže. Podle článku 8, oddíl 3, A-1-b-3, OMOC smí podle charty Mezinárodního červeného kříže evakuovat zraněné osoby, které k OMOC nepatří, na základě rozhodnutí osoby pověřené velením OMOC.

K místu, kde se údajně nacházeli Mike Rodgers a plukovník Seden, zbývalo už jen něco přes pět minut; Pupshaw a DeVonneová seděli skrčeni v prostoru pro akumulátory. Desky podlahy byly zvednuté, většina akumulátorů byla vymontována a složena po straně, aby oba měli uvnitř dost místa, takže provoz OMOC kromě rádia, radaru a telefonu ustal. Motor nyní poháněl benzin, nikoliv akumulátory.

Členové skupiny Striker ukryli své černé noční uniformy ve skříňce vzadu ve vozidle; tam také schovali pušku M21, verzi vzoru M14, upravenou jako odstřelovačská puška se zaměřovačem zesilujícím zbytkové světlo. Tyto dvouoké dalekohledy pro noční vidění se připevní vpředu na přilbu a okuláry jsou elektronicky spojeny s infračerveným čidlem na pušce M21. To má rozměry malé videokamery a dokáže rozpoznat cíl na vzdálenost 2200 metrů, i když je třeba skryt za listím. Vizuální údaje se pak přenesou do pravého okuláru. V terénu pak počítač, který má voják v batohu, vysílá do pravého okuláru monochromatické zobrazení map a další údaje. Až nastane čas, aby Pupshaw a DeVonneová vylezli z úkrytu, vojín DeVonneová toto zařízení neprodleně připraví a vojín Pupshaw bude zkoumat okolí jednosměrně průhledným zrcadlovým oknem vzadu. Akci sice velel Katzen, ten však pokusem o záchranu pověřil Pupshawa, jak to připouštěla příručka pro činnost OMOC.

„K cíli schází pět minut,“ pronesl.

Pupshaw i DeVonneová se uložili na dno prostoru pro akumulátory; Coffey jim pomohl uložit desky zpátky, přesvědčil se, že se oběma dobře leží, a vrátil se ke Katzenovi.

„Ještě že netrpí klaustrofobií,“ pochvaloval si.

„Kdyby jí trpěli, nebyli by ve skupině Strikers,“ odtušil Katzen.

Coffey přihlížel, jak postupuje mapa na monitoru počítače a jak se návrší, jejich cíl, hrozivě blíží; právníkovi to aspoň hrozivé připadalo.

„Mám dotaz,“ ozval se. „Tak ven s ním.“

„Ale... pořád mi to vrtá hlavou - jaký teda je rozdíl mezi plískavicí a delfínem?“

Katzen se rozesmál. „Nejvíc se liší tvarem těla a předku hlavy,“ prohlásil. „Plískanice se hodně podobají torpédu se zuby jako špády a s tupým nosem, delfín má tělo víc podobné rybímu, kolíčkovité zuby a nos podobný zobáku. Povahou se skoro neliší.“

„Ale delfíny si člověk spíš oblíbí, protože tolik nepřipomínají dravce,“ poznamenal Coffey.

„To ne,“ souhlasil Katzen.

„O tomhle by možná armáda měla popřemýšlet, až se bude konstruovat příští generace ponorek a tanků,“ prohlásil Coffey. „Ponorka, co vypadá jako delfín Flipper, a tank, co vypadá jako slon Dumbo, můžou nepřítele naladit k blahosklonnosti a shovívavosti.“

„Být tebou, držím se práva,“ opáčil Katzen. Pohlédl dopředu. „Teď bacha, Mary Rose. Podle mapy budeme každou chvíli u toho stoupání.“

„Už to vidím,“ odtušila.

Coffeymu přeběhl po páteři mráz. Tohle nebyla nervozita, se kterou předstupoval před soudce nebo senátora; tohle byl strach. Vozidlo se prudce zhouplo do dolíku, za nímž začínalo stoupání. Coffey se oběma rukama zapřel o opěradlo prázdné židle Mika Rodgerse.

„Hergot!“ zaklela Mary Rose a dupla na brzdu.

„Co je?“ vykřikl Katzen.

On i Coffey vyhlédli okénkem; uprostřed silnice ležela mrtvá ovce, velká jako doga, s hrubou, špinavě bílou srstí. Pokud by řidič chtěl udržet vozidlo na úzké silnici a nevjet do příkopu, musel by přes mršinu přejet.

„To je divoká ovce; žijí v kopcích na severu,“ řekl Katzen.

„Asi ji srazilo auto,“ poznamenala Mary Rose.

„Neřekl bych,“ namítl Katzen. „Ta ovce je tak velká, že by za ní musely být v krvi znát stopy pneumatik.“

„Takže co myslíš? Že ji někdo zastřelil a položil sem?“ zeptal se Coffey.

„Nevím; některé vojenské jednotky prý používají zvířata jako cvičné cíle,“ odpověděl Katzen.

„Možná ti bourači přehrad,“ podotkla Mary Rose.

„To ne; ti by ji spíš snědli. Pravděpodobnější bude, že to udělala nějaká turecká jednotka. No, ti dva naši tam dole budou hodně brzy potřebovat čerstvý vzduch. Přejeďte ji,“ vyzval Katzen Mary Rose.

„Počkejte!“ zarazil ji Coffey.

Katzen na něj pohlédl. „No, copak?“ „Co když je v té ovci mina?“

Katzenovi poklesla ramena. „Vidíš, to mě vůbec nenapadlo; dohrý postřeh, Lowelle.“

„Tohle mohl udělat nějaký terorista, aby zpomalil postup mechanizovaných jednotek,“ řekl Coffey.

Katzen se zadíval na příkopy po obou stranách. „Budeme muset tu ovci objet,“ prohlásil.

„Pokud nejsou miny právě tam,“ podotkl Coffey. „Možná sem tu ovci položili zrovna proto, aby někoho donutili z té silnice sjet.“

Katzen okamžik uvažoval, potom sňal z háčku mezi předními sedadly baterku a otevřel dveře na straně spolujezdce.

„Takhle se nikam nedostaneme,“ prohlásil. „Já tu pitomou ovci odtáhnu stranou; jestli přitom vyletím do vzduchu, budete aspoň vědět, že je po nebezpečí.“

„Hm...,“ utrousil Coffey. „Nikam nepůjdeš.“

„A co teda? Detektor kovu je napojený na hlavní počítač; ty akumulátory jsme vymontovali a nemáme čas zase je sestavovat dohromady.“

„Budeme sebou muset hodit,“ odtušil Coffey. „Nebo aspoň přenechat kontrolu silnice těm dvěma.“

Katzen se protáhl kolem právníka. „Na to taky není čas,“ prohlásil a seskočil na prašnou vozovku. „A kromě toho je budete potřebovat, abyste zachránili Mika a plukovníka. Já byl vždycky na zvířata hodný,“ ušklibl se. „Tahle se mi neopováží ublížit.“

„Prosím vás, buďte opatrný,“ ozvala se Mary Rose.

Katzen odpověděl, že bude, a vykročil před auto. Coffey se vyklonil ven; noční vzduch byl překvapivě chladný, Coffeymu však přesto vyschlo v ústech a čelo mu zvlhlo potem. Sledoval Katzena, jak se nechává vést světlem baterky a vstupuje do oslnivé záře reflektorů; asi pět metrů před vozem se Katzen zastavil a paprskem přejížděl po silnici.

„Nástražný drát tu nikde nevidím,“ řekl. „A nezdá se, že by tu někdo kopal.“ Došel k ovci a posvítil na ni. V ráně téměř deset centimetrů v průměru se leskla jasně červená krev; dotkl se jí prstem. „Ještě se ani nezačala srážet; tohle zvíře zabili nanejvýš před hodinou. A určitě je to střelná rána,“ prohlásil. Shýbl se, podíval se pod ovci, vsunul pod ni levou ruku a hmatal po zemi. „No - pokud můžu říct, žádný drát ani plastická trhavina tu nejsou. Tak víte co? Já tu mrchu odtáhnu.“

Coffeymu bušilo srdce a ve spáncích mu hučelo tak hlasitě, až v těch zvucích zaniklo tiché šumění motoru. Věděl, že k mrtvole žádný drát ani nemusí vést; zvíře může prostě jen tak na mině ležet.

Přihlížel, jak Katzen položil baterku na silnici a popadl ovci za zadní nohy; Coffey měl sice strach, avšak nebyl to strach, který by mu bránil jít Katzenovi na pomoc - v autě zůstal pro případ, že kdyby se s Katzenem něco stalo, bude muset pomoci Mary Rose a vojákům dostat se k cíli.

Katzen ovci pevně uchopil a udělal krok dozadu; Mary Rose sevřela Coffeyho ruku. Ovce se o několik centimetrů posunula, pak o dalších několik centimetrů. Katzen ji pustil na zem, přešel na druhou stranu, shýbl se a posvítil pod ni baterkou.

„Žádnou nástrahu nevidím,“ oznámil.

Zase vzal ovci za zadní nohy a popotáhl ji; posunula se o další kousek. Znovu ji obešel a opět prohlížel zem vespod. Nespatřil nic.

Uplynula víc než minuta; ovce už byla pryč z místa, kde předtím ležela. Pod ní nebylo nic a Katzen ji rychle odtáhl ze silnice. Do auta se vrátil úplně propocený.

„Kvůli čemu jsme tu takhle šaškovali, hergot?“ pronesl vyčítavě.

Coffey upíral zrak do tmy. „Tu ovci mohl zastřelit někdo jen tak ze cviku, jak jsme si mysleli,“ prohlásil. „Anebo možná tady poblíž někdo je a pozoruje nás. Aby viděl, koho s sebou máme.“

„No, takže když si teď myslí, že to ví, tak z tohohle pitomýho kopce zmizíme,“ řekl Katzen a zavřel dveře.

Mary Rose zařadila rychlost; než šlápla na plyn, zhluboka se nadechla. „Nevím, jak vy dva, ale mně se pěkně rozbouřil žaludek.“

Katzen se chabě usmál. „U mě totéž.“

Mary Rose jela dál tam, kde silnice začínala stoupat; Coffey šel dozadu a řekl vojákům, proč se zdrželi. Jak si klekl na podlahu, zatočila se mu hlava; opřel si čelo o koleno.

„Hej, Phile - jak ti je?“ zeptal se.

„Jsem jak vycucnutý; proč?“

Coffeymu začalo zvonit v uších. „Protože já... něco se děje. Motá se mi hlava a hučí mi v uších; tobě ne?“

Když Katzen neodpovídal, Coffey se otočil právě v okamžiku, kdy Katzen ztěžka dopadl na sedadlo spolujezdce; Mary Rose se nakláněla dopře du, předloktí položená na volant. Očividně se jen s námahou pokoušela udržet hlavu zpříma.

„Zastavím,“ řekla. „Něco tady... něco není v pořádku.“

Automobil zastavil a Coffey chtěl vstát; v té chvíli ho přepadla závrať a upadl na podlahu. Hmatal za sebe po opěradlech dvou židlí vedle počítačů a pokoušel se vytáhnout zpátky na nohy, ale zvedl se mu žaludek a stoupl až do hrdla; znovu klesl na zem.

Za okamžik mu před očima zavířily černé mraky; cítil, jak ho cosi zvedá a vleče dopředu.