Robin Cook
překlad: Veronika Bártová

INFEKCE
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 24

ČTVRTEK, 21. ŘÍJNa, 9:15

MIKE Compisano upřel své modré oči na impozantní jednačtyřicetipatrovou Federální budovu Jacoba Javítse. Její mohutnost na něj působila až depresivně, stejně jako moc, kterou zosobňovala. Zároveň ho její důstojnost trochu rozčilovala. Mike se stal skinheadem proto, že ho naštvala společnost, která ho zradila a nechala na holičkách. Z jeho pohledu měli všichni Afroameričané, Hispánci a Asiaté, s nimiž studoval na střední škole, mnohem víc příležitostí než on - pravý Američan. To vše bylo díky jejich asertivnímu chování a hromadě podpůrných programů. Jak mu později vysvětlil Curt, byla za to zodpovědná vláda, kterou reprezentovala tato budova. Mike bezmyšlenkovitě sáhl do kapsy volných kalhot.

Nahmatal doutnák, který měl hodit do klimatizačního systému.

Chápal, ačkoliv všemu přesně nerozuměl, že má jedinečnou příležitost sehrát klíčovou roli v odvetě těm. kteří ho oloupili o jeho skvělou budoucnost. Prohlížel si úředníky, kteří kolem něj spěchali dovnitř. To oni nesou zodpovědnost za neutěšenou situaci, v níž se jeho země nachází. Byl by nejraději jednoho z nich zastavil a vrazil mu ránu pěstí. Curt ho však varoval, že nesmí vyvolat žádný skandál. Mike se podíval na hodinky. Konečně bylo přesně devět patnáct. Stál před budovou od tři čtvrtě na osm a snažil se nějak zahřát.

Oblékl si jediný oblek a kravatu, které měl. Zkusil si sčesat světlé vlasy na stranu, ale neposlechly a pořád stály jako štětiny na kartáči. Nadechl se a vyrazil. Byl nervózní a srdce mu prudce bušilo. Zoufale si přál splnit úkol co nejlíp, ale měl strach, že se stane něco nepředvídaného. První problém byla bezpečnostní kontrola. Mike se postavil do řady a prošel detektorem kovu. K jeho zděšení detektor zapískal. „Co to máš, synku?“ zeptal se strážný v uniformě. Mike nervózně zalovil v kapse a vytáhl krátký šroubovák. Měl strach, že by se mu nemuselo podařit mřížku větráku odšroubovat mincí. „Chystáš se dneska pracovat, co?“ zasmál se muž. Mike přikývl. Prošel znovu detektorem, tentokrát bez šroubováku. Nic se neozvalo.

„Tak hodně štěstí,“ popřál mu strážný a vrátil mu šroubovák.

Mike si oddychl, že se ho nikdo neptal, kam vlastně jde. Vyjel výtahem do druhého patra. Když vystupoval, slyšel hluk přístrojů a cítil chvění podlahy. Vydal se chodbou, jak mu popsal Curt, a mířil přímo k toaletám. Byly přesně tam, kde Curt řekl. Mike vešel dovnitř podle plánu. Poslední kabina byla bohužel obsazená. Mike se rozhodl čekat. Aby jen tak nestál, umyl si zatím ruce. Konečně muž vyšel. Podíval se Mikea, umyl si ruce a odešel. Mike vešel do poslední kabiny, zavřel dveře a zamkl. Mřížka byla přímo nad jeho hlavou.

Šroubovákem ji bez obtíží sundal. Když se postavil na mísu, viděl do potrubí. Necelý metr vedlo přímo nahoru a pak někam zatáčelo.

Mike přesně podle pokynů vyndal doutnák. Škrtl zápalkou a zapálil knot. Ten se okamžitě rozhořel. Rychlým pohybem zápěstí Mike doutnák hodil do potrubí klimatizace. Doutnák letěl nahoru a zůstal sedět v místě, kde potrubí odbočovalo do stran. Mike viděl, že se z něj vydatně kouří. Vrátil mřížku na místo, vyšel z kabinky a vrátil se do chodby. Stiskl tlačítko výtahu a čekal. Za okamžik byl v přízemí. Ve chvíli, kdy vycházel z výtahu, se ozval alarm a hlas, který všechny opakovaně vyzýval, aby opustili budovu nejbližším schodištěm.

Mike vycházel hlavním vchodem spolu s dalšími lidmi s příjemným pocitem dobře vykonané práce. Všichni, kteří se snažili vejít, byli upozorněni, že musí počkat, dokud se nezjistí příčina poplachu. Na náměstí před budovou se shromáždil dav. Někdo si zapálil cigaretu a lidé si začali povídat. Minuty ubíhaly a lidí přibývalo. Z budovy stále vycházeli další. Mike se připojil k davu, ale držel se blízko postranní ulice. Za pět minut se zdálky ozvala siréna. Za okamžik se zpoza rohu vynořily dva hasičské vozy a zastavily přímo před budovou. První z nich měl na boku zlatými písmeny napsáno Engine Company No 7. Mike se podíval na hodinky. Bylo přesně devět hodin dvacet devět minut. Sledoval první hasičský vůz a uviděl, jak z kabiny vedle řidiče vyskočil Curt. Byl oblečený v zásahové uniformě, k níž patřily nomexová a kevlarová vesta, kalhoty, kožená přilba a vysoké boty. Na zádech měl veškeré vybavení a obličejovou masku na dosah. V ruce nesl černou pogumovanou tašku. Ze zadního sedadla vyskočil Steve s červenou taškou v ruce. Společně se rozběhli ke vchodu do budovy. Ostatní hasiči běželi za nimi. Mike se otočil a zamířil k podzemní dráze na cestu domů. Byl hrdý, že je součástí něčeho, o čem mu Curt řekl, že by to mohlo tuto zemi zachránit.