Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

Bylo jasné, že na druhý den musím odjet do našeho městečka, a v prvním návalu kajícnosti mi bylo stejně jasné, že musím zůstávat u Joea.

Ale když jsem si zajistil místo na kozlíku zítřejšího dostavníku a zašel si za panem Pocketem a zase se vrátil, nebyl jsem o druhé nutnosti už nijak pevně přesvědčen a začal jsem si vymýšlet důvody a hledat omluvy pro ubytování u Modrého kance. V Joeově domácnosti bych byl na obtíž; nečekají mě a neměl bych přichystanou postel; byl bych tuze daleko od slečny Havishamové a ta je puntičkářsky přísná a třeba by se jí to nezamlouvalo. Všichni podvodníci nejsou nic proti lidem, kteří podvádějí sami sebe, a takovými výmluvami jsem se šidil i já. Jistě podivná věc! že bych nevědomky přijal falešnou půlkorunu vyrobenou někým jiným, to je celkem pochopitelné; ale že jsem vědomě mohl podvrženou minci vlastního ražení pokládat za dobrou měnu! Ochotný cizinec pod zástěrkou, že kvůli bezpečnosti stáčí moje bankovky do pevné roličky, uzme bankovky a dá mi bezcenné papírky; ale co je jeho kejklířský trik proti mému, když si stočím vlastní bezcenné papíry a sám sobě je podstrčím za bankovky?

Jakmile jsem se rozhodl, že musím k Modrému kanci, začala mou mysl silně znepokojovat nerozhodnost, mám-li nebo nemám-li s sebou vzít Mstitele. Bylo to lákavé pomyšlení, že by si ten nákladný námezdník veřejně provětrával faldy v bráně zájezdního dvora u Modrého kance, a skoro slavnostně mi bylo při představě, jak s ním jakoby nic přicházím do krejčovského krámu a uvádím neuctivé smysly Trabbova učedníka ve zmatek. Ale naproti tomu by se Trabbův učedník mohl vetřít do jeho důvěry a ledacos mu napovídat, anebo jak jsem toho bídníka už znal, že dovede být bezohledný a drzý, mohl by na něho i potupně pokřikovat na Hlavní třídě. Mohla by se o něm třebas doslechnout také moje příznivkyně a neschvalovat to. Nakonec jsem se rozhodl nechat Mstitele doma.

Místo, které jsem si zakoupil, bylo v odpoledním dostavníku, a protože už nadešel zimní čas, nemohl jsem dojet k cíli cesty dřív než dvě tři hodiny po setmění. Doba našeho odjezdu od Zkřížených klíčů byla stanovena na druhou hodinu. Přibyl jsem na místo o čtvrt hodiny dříve se Mstitelem k pomoci - mohu-li takový výraz spojovat s někým, kdo mi jakživ s ničím nepomohl, mohl-li se tomu jakkoli vyhnout.

V těch dobách bylo zvykem dopravovat trestance do loděnic dostavníkem. Protože jsem o nich často slýchal jako o venkovních pasažérech a nejednou jsem je viděl na silnici, jak se jim spoutané nohy klátí ze střechy dostavníku, neměl jsem příčinu k překvapení, když Herbert, s nímž jsem se ve dvoře setkal, ke mně přistoupil a řekl mi, že se mnou jedou dva trestanci. Ale měl jsem důvod, který toho dne byl už starý důvod, abych se v samém kořeni bytosti zachvěl, kdykoli jsem zaslechl slovo trestanec.

"Nebudou vám vadit, Haendle?" zeptal se Herbert.

"Ale kde!"

"Zdálo se mi, že vypadáte, jako byste je (...)

(......)