Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

Když jsme přibyli do Dánska, spatřili jsme krále a královnu oné země, oba vyvýšené ve dvou křeslech na kuchyňský stůl, ani udílejí slyšení. Byla přítomna veškerá dánská šlechta; pozůstávala z urozeného mládence v jelenicových faldovačkách po nějakém obřím předkovi, ze vznešeného granda s ušmudlaným obličejem, který se patrně v jeseni života povznesl z lidu, a z dánského rytířstva s hřebínkem ve vlasech, jež v bílých hedvábných punčochových spodcích působilo celkově ženským dojmem. Můj hřivnou nadaný krajan stál se založenýma rukama chmurně stranou a já si přál, aby jeho kadeře a ofina vypadaly přirozeněji.

S rozvíjením děje vycházely najevo rozličné pozoruhodné detaily. Ukázalo se nejenom, že zesnulý dánský zeměpán trpěl v hodince svého skonu kašlem, ale že si ho vzal s sebou do hrobu a s ním se i vrátil na svět. Královský přízrak měl rovněž kolem své vladařské hůlky ovinutý záhrobní manuskript, do něhož, jak se očím jevilo, občas nahlížel, a to ještě ke všemu s výrazem úzkostlivosti a se sklonem nalezené místo ztrácet, což obé nasvědčovalo stavu smrtelníka. To právě, soudím, asi vedlo galerii k tomu, že fantómu radila, aby "vobrátil list!" - doporučení, které přijímal s krajní nelibostí. Taktéž bylo možno tohoto majestátního ducha pozorovat, že ačkoli se vždycky zjevil s vzezřením, jako by bloudil už dlouhý čas a prošel nezměrnou vzdálenost, očividně vystupoval ze stěny těsně přilehlé. To bylo příčinou, že se jeho hrůzy setkávaly s posměchem. Královna dánská, dáma velice kyprých forem, ač co do nestoudnosti i pancéřování nepochybně historicky věrná, měla podle mínění obecenstva na sobě tuze mnoho obojího - neboť široký pás z bronzu jí připínal bradu k diadému (jako by si ukrutánsky bolely zuby), tajli sešněrovával jiný pás a další obepínaly oba její bicepsy, takže se o ní nepokrytě mluvilo jako o tympánu. Urozený junák v pradědovských botách byl nedůsledný; takřka jedním dechem se uváděl jako zkušený námořník, kočovný herec, hrobník, kněz i osobnost při dvorním šermířském utkání svrchovaně důležitá, neboť svým cvičeným okem a bystrým postřehem povolaná, aby se podle jejího dobrozdání posuzovaly nejvytříbenější zásahy. To znenáhla vedlo k nedostatku shovívavosti vůči němu, ba - když se prozradilo, že je stavu duchovního a odmítá vykonat pohřební obřad - dokonce k všeobecnému rozhořčení v podobě spršky ořechů. Posléze Ofélie propadla muzikálnímu šílení tak zdlouhavému, že když si s postupem času sňala bílý mušelínový závoj, složila ho a pohřbila, jeden nadurděný divák, který si v první řadě na galerii už dlouho chladil netrpělivý nos o železné madlo, hlasitě zavrčel: "Tak, když jsme mrně uložili spát, pojďme večeřet!" Což se, nejmírněji řečeno, poněkud nehodilo.

Na mého nešťastného krajana se všechny ty příhody vršily s žertovným účinkem. Kdykoli nadešel čas, aby tento nerozhodný princ nadhodil nějakou otázku nebo vyslovil pochybnost, diváci mu s tím (...)

(......)