Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ

Jednoho dne, když jsem se pilně zabýval knihami a panem Pocketem, jsem poštou dostal psaní, jehož pouhý zevnějšek mě uvrhl do silného vzrušení - neboť ačkoli jsem ještě nikdy neviděl rukopis, kterým byla psána adresa, vytušil jsem, čí ruka to je. Sdělení nezačínalo žádným ustáleným oslovením, jako Milý pane Pipe, nebo Milý Pipe, nebo Vážený pane, nebo Milý nevímco, ale zněl takto:

"Pozítří mám poledním dostavníkem přijet do Londýna. Bylo myslím ujednáno, že mi přijdete naproti, je to správné? Buď jak buď, slečna Havishamová ten dojem má a já píši na její přání. Posílá Vám pozdrav. - Vaše Estella."

Kdyby na to bývalo dost času, byl bych si pro tu událost pravděpodobně dal ušít několik obleků; ale čas nebyl a já se musil spokojit s těmi, které jsem měl. V mžiku jsem ztratil všechnu chuť k jídlu, a dokud ten den nenastal, nepoznal jsem chviličku klidu ani odpočinku. Ne že by mi jeho příchod přinesl to či ono, poněvadž pak jsem na tom byl ještě hůř než předtím a začal jsem se potulovat kolem dostavníkové stanice ve Wood Street u Cheapside, ještě než dostavník vůbec od Modrého kance v našem městečku vyjel. Ačkoli jsem to velmi dobře věděl, přese všechno jsem měl pocit, jako by nebylo docela bezpečné pouštět dostavníkovou stanici z očí na delší dobu než na pět minut; a v tomto pošetilém duševním stavu jsem absolvoval první půlhodinu ze své čtyřhodinové nebo pětihodinové hlídky, když vtom se proti mně znenadání vynořil Wemmick.

"Hoho, pane Pipe," zvolal, "jak se máte? To bych si byl sotva pomyslel, že tohle je váš rajón."

Vysvětlil jsem mu, že čekám na někoho, kdo má přijet dostavníkem, a pozeptal jsem se na Hrad a na dědu.

"Děkuju, oba si vedou náramně," odpověděl Wemmick, "a obzvlášť děda. Je v báječné kondici. O příštích narozeninách mu bude dvaaosmdesát. Mám v úmyslu vypálit dvaaosmdesát ran, jestliže sousedstvo nebude bručet a to moje dělo se ukáže, že na takovou námahu stačí. Ale tohle není rozprávka pro Londýn. Kam myslíte, že jdu?"

"Do pisárny," řekl jsem, protože se ubíral tím směrem.

"Hned vedle ní," opravil mě Wemmick, "jdu do Newgate. Máme právě jeden případ a já byl tamhle kousek cesty omrknout si místo děje a teď si musím promluvit pár slovíček s naším klientem."

"Váš klient tu loupež spáchal?" zeptal jsem se.

"Bůh chraň a uchovej, ne," odpověděl Wemmick velmi suše. "Ale obviňují ho z ní. To by se mohlo stát i vám nebo mně. Mohli by z ní dobře obvinit každého z nás dvou, víme?"

"Jenže žádného z nás dvou neobvinili," namítl jsem.

"Tak, tak!" řekl Wemmick a ukazováčkem mě píchl do prsou. "Jste vy filuta, pane Pipe! Nechtěl byste se podívat do Newgate? Máte chvilku volného času?"

Měl jsem tolik volného času, že pro mne ten návrh, přes všechnu svou neslučitelnost s mou skrytou touhou nespustit dostavníkovou stanici z očí, znamenal úlevu. Zamumlal jsem, že se půjdu zeptat, mám-li čas s ním jít, a hned jsem zamířil do (...)

(......)