Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ

Bylo to poprvé, co se na mé životní cestě otevřel hrob, a propast, kterou vyhloubil v hladké půdě, byla úžasná. Postava mé sestry v lenošce u kuchyňského ohně mě pronásledovala dnem i nocí. že by to místo mohlo vůbec existovat a ona ne, to byla představa, kterou můj rozum jaksi nebyl schopen pochopi, a třebaže mi sestra poslední dobou přicházela na mysl zřídkakdy nebo vůbec ne, míval jsem nyní prapodivný dojem, že přichází proti mně po ulici nebo že každou chvíli zaklepe na dveře. I v mém bytě, s nímž jaktěživo nebyla v pražádné spojitosti, okamžitě zavládla prázdnota smrti a ustavičné zdání, že slyším zvuk jejího hlasu nebo vidím pohyb její tváře či postavy, jako kdyby dosud žila s často tam chodila.

Ač se už mé předchozí osudy vyvíjely jakkoli, stěží jsem mohl na sestru vzpomínat s velkou vroucností. Ale myslím, že existuje nával lítosti, jemuž můžeme propadnout i bez velké vroucnosti. Pod jeho vlivem (a možná náhradou za nedostatek něžnějšího citu) se mě zmocnilo prudké rozhořčení proti útočníkovi, který jí připravil tolik utrpení, a cítil jsem, že mít dostatečný důkaz, dovedl bych pomstychtivě pronásledovat Orlicka nebo kohokoli jiného až po nejzazší mez.

Napsal jsem Joeovi psaní, abych mu poskytl útěchu a ujistil ho, že na pohřeb přijedu, a zbývající dny jsem potom strávil v onom podivném duševním rozpoložení, které jsem již zběžně naznačil. V den pohřbu jsem vyjel časně zrána, abych se mohl do kovárny vydat pěšky.

Byl opět pěkný letní čas, a jak jsem tak kráčel cestou, živě se mi vracely doby, kdy jsem býval malé bezbranné stvoření a sestra mě nijak nešetřila. Vracely se však s poněkud smířlivějším přibarvením, které zmírňovalo i ostrost vochle - neboť už jen sama vůně hrachoviště a jetele našeptávala v té chvíli mému srdci, že musí jednou přijít den, kdy bude pro mou památku dobře, budou-li jiní poutníci pod sluncem ve svých vzpomínkách na mne smířlivější.

Konečně jsem z dálky zahlédl náš dům a viděl jsem, že Trabb a spol. již zahájili smuteční exekuci a dům obsadili. Dvěma žalostně absurdním individuím, z nichž každé okázale stavělo na odiv berlu ovinutou černým obvazem - jako by takové náčiní mohlo kdy komu poskytnout vůbec nějakou útěchu - vykázali stanoviště u hlavních dveří; v jednom z nich jsem poznal poštovského, propuštěného ze služby od Kance za to, že vyklopil jeden mladý párek v jejich svatební den do jámy na pile, poněvadž byl tak opilý, že nezbytně musil objímat svého koně oběma rukama kolem krku, měl-li se na něm při jízdě udržet. Tuto čestnou smuteční stráž i zavřená okna domu a kovárny obdivovaly všechny děti a většina žen z vesnice, a jakmile jsem došel k domu, jeden z obou strážců (právě ten poštovský) zaklepal na dveře, jakoby chtěl naznačit, že jsem přespříliš vysílený zármutkem, než aby mi zbývalo dost sil, abych mohl zaklepat sám.

Další smuteční strážce (tesař, který jednou o sázku snědl na posezení dvě husy) mi (...)

(......)