Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ

Poněvadž jsem soudil, že nejlepší den k vyslechnutí páně Wemmickových walworthských názorů bude neděle, věnoval jsem hned příští nedělní odpoledne pouti do Hradu. Když jsem došel k opevnění, spatřil jsem na stožáru vlát britskou vlajku a padací most zdvižený; nenechal jsem se však těmito známkami vzdoru a odporu zastrašit, zazvonil jsem u branky a v duchu nejvýš mírumilovném mě vpustil děda.

"Můj syn, pane," řekl stařec, když opět zajistil padací most ve zdvižené poloze, "si vzal nějak do hlavy, že byste mohl náhodou zaskočit, a nechal tady pro vás vzkaz, že se z odpolední procházky vrátí brzo. Je moc přesný ve svých procházkách ten můj syn, věruže. Je moc přesný ve všem, ten můj syn, věruže."

Kývl jsem starému pánovi, jak by mu asi byl kývl sám Wemmick, vešli jsme dovnitř a usadili se u krbu.

"Soudím, pane," spustil stařec svým pípavým hlasem a ohříval si při řeči nad ohněm ruce, "že jste se se synem seznámil u něho v pisárně, ne?" Přikývl jsem. "Ha! Slyšel jsem, že můj syn je ve svém oboru náramně šikovný, hm?" Vydatně jsem přikývl. "Ba, tak se podívá. Jeho obor jsou práva, že?" Přikývl jsem ještě vydatněji. "A to u syna udivuje o to víc," pokračoval stařec, "že se nevyučil právu, ale vinaření."

Byl jsem zvědavý, jaké vědomosti má ten starý pán o pověsti pana Jaggerse, a proto jsem na něho to jméno zařval. Uvrhl mě do největšího zmatku, neboť se od srdce rozesmál a náramně živě odpověděl: "No jakpak by ne, máte pravdu!" A až do dneška nemám nejmenší potuchy, co tím myslil nebo jaký vtip si představoval, že jsem řekl.

Poněvadž jsem tam přece nemohl jen tak sedět a věčně mu kývat, aniž se ho pokusím zaujmout něčím jiným, zahulákal jsem na něho otázku, bylo-li "vinaření" také jeho životním povoláním. Teprve když jsem několikrát to slovo ze sebe vyrazil, div mi nepraskly hlasivky, a poklepal zároveň starému pánovi na prsa, abych je uvedl ve spojitost s ním, se mi konečně podařilo mu vštípit, co vlastně mám na mysli.

"Ne," odpověděl starý pán, "obchod, obchod. Nejdřív tam nahoře -," vypadalo to, že myslí vršek komína, ale domnívám se, že mi chtěl naznačit Liverpool, "a potom v londýnské City tady. Ale že mě stihl neduh - jsem totiž nedoslýchavý, pane -"

Mimicky jsem vyjádřil svrchovaný úžas.

"- ano, jsem nedoslýchavý - a že mě ten neduh stihl, dal se můj syn na práva a vzal si mě na starost a kousek po kousku dal dohromady tenhle roztomilý majetek. Ale že se vracím k tomu, co jste povídal, víme," pokračoval stařec a znovu se od srdce rozesmál, "říkám jen tolik: No, jakpak by ne, máte pravdu."

Právě jsem skromně uvažoval, zda by mi i nejkrajnější vypětí mého důvtipu dopomohlo k nějakému výroku, který by ho jen zpolovice pobavil tolik jako ten domnělý žert, když vtom jsem sebou škubl, neboť ve stěně na jedné straně krbu nenadále něco klaplo a vzápětí se strašidelně vyklopila dřevěná destička s nápisem "Jan". Stařec, který sledoval můj pohled, (...)

(......)