Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ

Dojde-li kdy po mé smrti k tomu, že oním usedlým starým domem poblíž Parku v Richmondu bude obcházet strašidlo, pak tím strašidlem bude dozajista můj přízrak. Ach, ty mnohé, přemnohé noci a dny, kolik jich neklidný duch v mém nitru procházel po tom domě, když tam bydlela Estella! Ač bylo moje tělo kdekoli, můj duch povždy bloudil a bloudil a bloudil po onom domě.

Dáma, jíž slečna Havishamová Estellu svěřila, jistá paní Brandleyová, byla vdova a měla jedinou dceru o několik roků starší než Estella. Matka vypadala mladá a dcera vypadala stará; matčina pleť byla růžová a dceřina žlutá; matka tíhla k frivolnosti a dcera k bohosloví. Byly, jak se říká, v dobrém postavení a chodily na četné návštěvy i přijímaly četné návštěvy. Je a Estellu k sobě navzájem poutalo málo společných citů, pakli vůbec nějaké, ale vládlo jakési dorozumění, ony že jsou potřebné jí a ona že je potřebná jim. Paní Brandleyová bývala přítelkyní slečny Havishamové, než ta se uchýlila do ústraní.

V domě paní Brandleyové i mimo dům paní Brandleyové jsem zakoušel všechny druhy i stupně utrpení, jaké mi mohla Estella připravit. Ráz našeho vzájemného poměru, který mě stavěl do vztahu důvěrného známého, aniž mě stavěl do vztahu důvěrného přítele, moje duševní muka jen zvyšoval. Používala mě k dráždění ostatních ctitelů a právě oné důvěrné známosti nás dvou využívala k tomu, aby ustavičně znevažovala mou oddanost k ní. Být jejím tajemníkem, sluhou, nevlastním bratrem, chudým příbuzným - být mladším bratrem jejího vyhlédnutého manžela - nebyl bych si mohl připadat vzdálenější svých nadějí, i když jsem jí byl nejblíž. Za těchto okolností výsada říkat jí křestním jménem a slyšet, jak ona říká křestním jménem mně, moje utrpení jen ztěžovala - a třebaže pokládám za pravděpodobné, že to ostatní její zbožňovatele přivádělo málem k šílenství, vím až příliš jistě, že to málem k šílenství přivádělo mne.

Měla ctitelů bezpočtu. Není pochyby, že moje žárlivost viděla ctitele v každém, kdo se k ní přiblížil; ale i beztoho jich bylo víc než dost.

Vídal jsem ji často v Richmondu, slýchal jsem o ní často v Londýně a brával jsem ji často s Brandleyovými na řeku; střídaly se pikniky, slavnosti, činohry, opery, koncerty, večírky, všemožné zábavy, při nichž jsem jí byl ustavičně v patách - a všechny pro mne byly běda na bědu. Nezažil jsem v její společnosti jedinou hodinku štěstí, a přesto se moje mysl celých čtyřiadvacet hodin denního koloběhu ustavičně vracela k snům, jaké by to bylo štěstí, kdybych ji mohl mít u sebe až do smrti.

Po celý tento úsek naší známosti - jenž trval, jak se záhy ukázalo, podle mého tehdejšího domnění dlouhou dobu - se vytrvale vracela k onomu tónu, který vyjadřoval, že naše vzájemná společnost nám byla vnucena. Přicházely však také chvíle, kdy od onoho tónu i od všech svých četných jiných tónů náhle upouštěla, a tu se skoro zdálo, že mě lituje.

"Pipe, Pipe," řekla mi jednou (...)

(......)