Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘICÁTÁ DEVÁTÁ

Bylo mi třiadvacet let. Neslyšel jsem už jediné další slovo, které by mi objasnilo otázku mých vyhlídek, a od mých třiadvacátých narozenin uplynul již týden. Déle než před rokem jsme se odstěhovali z Barnardova dvora a bydlili jsme nyní v Templu. Náš byt byl v Zahradním dvoře, dole u řeky.

S panem Pocketem jsem se co do našeho původního vztahu před nějakým časem rozešel, ale jinak jsme i nadále zůstávali v nejlepším přátelském poměru. Přes svou neschopnost pustit se do něčeho vážného - která, doufám, vyvěrala z vratkosti a neúplnosti držby, na jejímž podkladě jsem pobíral svůj příjem - jsem měl zálibu ve čtení a čítal jsem pravidelně kolik hodin denně. Ta věc s Herbertem se stále příznivě vyvíjela a se mnou dopadalo všechno tak, jak jsem to vylíčil ke konci předminulé kapitoly.

Obchodní záležitost odvedla Herberta na cestu do Marseille. Byl jsem sám a chmurně jsem si uvědomoval, že jsem sám. Sklíčený a nepokojný, dlouho doufající, že zítřek nebo příští týden vyjasní mou budoucnost, a dlouho zklamávaný, hořce jsem postrádal veselou tvář a ochotnou odezvu svého přítele.

Bylo bídné počasí; vichr a déšť, a ve všech ulicích bláto, bláto, hluboké bláto. Den za dnem se od východu přes Londýn valil obrovský těžký příkrov, a valil se dosud, jako by na východě bylo mračen a větru na celé věky. Tak prudké byly poryvy vichru, že ze střech vysokých budov v městě strhaly olovo; na venkově vyvracely stromy z kořenů a odnášely křídla větrných mlýnů a od moře docházely smutné zvěsti o ztroskotání a smrti. Toto řádění vichřice provázely zběsilé průtrže mračen a den právě ukončený, když jsem za večera usedal ke čtení, byl ze všech nejhorší.

Od těch časů se s onou částí Templu staly rozličné změny a dnes už nemá tak osamělý vzhled, jako měla tehdy, ani není tak nechráněná proti řece. Bydleli jsme v nejvyšším patře posledního domu a vichr, který burácel proti proudu řeky, otřásal toho dne domem jako dělové salvy nebo mořský příboj. Když se s ním přihnal liják a tříštil se o okna a já k nim zdvihl oči, jak sebou lomcovala, připadlo mi, že bych si takhle mohl představit v život v majáku bičovaném bouří. Občas se z komína do pokoje vyvalil dým, jako by neměl odvahu vyletět do takové noci, a když jsem na chvíli otevřel dveře a podíval se po schodišti dolů, byly lampy na schodech zhaslé. A když jsem si rukama zastínil obličej a díval se černými okny ven (pootevřít je i jen sebemíň bylo při takovém povětří a dešti zcela vyloučeno), viděl jsem, že i lampy na dvoře jsou zhaslé a že lampy na mostech a na břehu blikavě skomírají a že vítr rozmetává ohně v bárkách na řece a spolu s deštěm před sebou žene uhlíky jako řeřavé krůpěje.

Četl jsem s hodinkami na stole, protože jsem měl v úmyslu v jedenáct hodin knihu zavřít. Když jsem ji sklapl, odbíjely hodiny u Sv. Pavla i na všech ostatních četných kostelech v City - některé vedly, některé doprovázely, některé následovaly - právě (...)

(......)