Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ

Bylo pro mne štěstí, že jsem musel učinit opatření, jak zajistit (pokud to bylo v mé moci) bezpečnost svého obávaného návštěvníka - ta myšlenka mě totiž tak tížila, když jsem se probudil, že zatlačovala zmatený rej ostatních myšlenek do pozadí.

Nemožnost natrvalo ho ukrýt v našem bytě byla očividná. Nedalo se to provést a pokus o to by byl nevyhnutelně vyvolal podezření. Pravda, neměl jsem už ve svých službách žádného Mstitele, ale posluhovala mi jedna popudlivá stařena spolu s čiperným hastrošem, kterého nazývala svou neteří, a nepouštět je do některého pokoje by znamenalo provokovat jejich zvědavost a bujnou fantazii. Obě měly slabý zrak, což jsem již dlouho přičítal jejich chronickému civění do klíčových dírek, a obě byly vždycky nablízku, když o to nikdo nestál; to bylo také jediné, co spolehlivě dovedly kromě okrádání. Abych si u těch ženských nezačínal s žádným tajemstvím, rozhodl jsem se ráno oznámit, že mi nečekaně přijel z venkova strýc.

Na tomto postupu jsem se ustanovil, zatímco jsem ještě ve tmě šmátral po proprietách k zažehnutí světla. Když jsem však pořád nemohl potřebné věci nahmátnout, volky nevolky jsem musil zajít do vrátnice vedle a požádat nočního hlídače, aby přišel se svou lucernou nahoru. A jak jsem tápavě sestupoval po tmavém schodišti na dvůr, klopýtl jsem o něco - a to něco byl muž, schoulený v koutě.

Protože mi neodpověděl, když jsem se ho zeptal, co tam dělá, nýbrž při doteku mé ruky se mlčky uhnul, rozběhl jsem se do vrátnice a naléhavě jsem vybídl hlídače, aby šel rychle se mnou; o své příhodě jsem mu řekl až na zpáteční cestě. Vítr dul pořád stejně prudce, a proto jsme se zdráhali ohrozit světlo v lucerně tím, že bychom znovu zapalovali zhaslé lampy na schodišti; ale prohlédli jsme schodiště odspodu až nahoru a nikoho jsme na něm nenašli. Pak mě napadla možnost, že ten muž třebas vklouzl ke mně do bytu; zapálil jsem si tedy od hlídačovy lucerny svíčku, jeho jsem nechal stát u dveří a prohlédl jsem pečlivě všechny pokoje a nevynechal ani ten, kde na loži spal můj obávaný host. Všude bylo ticho a žádný jiný člověk v bytě zaručeně nebyl.

Dělalo mi starost, že ze všech nocí v roce právě v tuhle se někdo skrýval na schodech, a proto s nadějí, co kdyby se mi podařilo z hlídače vytáhnout nějaké příznivé vysvětlení, jsem mu u dveří nabídl lok a zeptal jsem se ho, nepouštěl-li dnes svou bránou dovnitř nějakého pána, který zjevně večeřel venku? Ano, odpověděl; v různých nočních hodinách otvíral třem. Jeden bydlí na Kašnovém dvoře a druzí dva bydlí v Uličce a všechny je viděl jít domů. A dále, jediný další muž, který bydlel v domě, jehož část zaujímal můj byt, byl již několik neděl na venkově - a určitě se v noci nevrátil domů, protože jsme cestou nahoru na dveřích viděli jeho pečeť.

"že je noc taková špatná, pane," řekl hlídač, když mi vracel skleničku, "tak jich mou bránou prošlo výjimečně málo. Mimo ty tři pány, co jsem (...)

(......)