Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTVRTÁ

Očekával jsem s určitostí, že v kuchyni zastihnu čekat strážníka, aby mě sebral. Ale nejenže tam nečekal žádný strážník, ale dokonce se dosud na tu krádež vůbec nepřišlo. Kovářka se horečně zabývala uklízením domu v přípravách na sváteční den a Joea vystrnadila na schůdek před kuchyňskými dveřmi, aby nepřišel do styku s lopatkou na smetí - s předmětem, do něhož mu osud dříve nebo později zavedl kroky pokaždé, kdykoli sestra s vervou uklízela podlahy ve své domácnosti.

"A kde jsi, u všech kozlů, byl ty?" zněl kovářčin vánoční pozdrav, když jsem se spolu se svým svědomím ukázal doma.

Řekl jsem, že jsem si byl poslechnout koledy. "Chm, podívejme!" opáčila kovářka. "No, mohls mít horší nápad." O tom není pochyb, pomyslil jsem si.

"Kdybych nebyla kovářova žena a (to je vlastně jedno a to samé) takový otrok, co neví, co to je sundat zástěru, byla bych si možná šla poslechnout koledy sama," pokračovala kovářka. "Mám koledy ukrutně ráda, a to je právě nejlepší důvod, proč žádnou jaktěživo neslyším."

Joe, který se odvážil vejít do kuchyně za mnou, jakmile se lopatka se smetím před námi stáhla do ústraní, si přejel hřbetem ruky se smířlivým výrazem přes nos, když po něm kovářka šlehla pohledem, ale sotvaže odvrátila zraky, zkřížil potají oba ukazováčky a nastrčil mi je před oči. To bylo naše smluvené znamení, že dnes je zase s kovářkou pro její nevrlost kříž. To bylo ostatně tak zhusta její normální rozpoložení, že Joe a já jsme často po celé týdny v jednom kuse byli na tom s prsty stejně jako pomníkoví křižáci s nohama.

Měli jsme mít velkolepý oběd, naloženou vepřovou kýtu a zeleninu a párek pečených kuřat s nádivkou. Pěkný masový nákyp byl hotový už od včerejšího rána (což vysvětlovalo, proč haši ještě nikdo nepostrádal) a pudink se již vařil. Tyto rozsáhlé přípravy zavinily, že jsme byli beze všech okolků se snídaní odbyti - "protože," rozhodla kovářka, "mě ani nenapadne, abyste se mi tady svátečně cpali až k prasknutí a já pak měla hromadu nádobí, když zrovna před sebou mám práce až nad hlavu, to si zapište za uši!"

Dostali jsme tedy každý svůj příděl krajíce do ruky, jako kdybychom byli dva tisíce vojáků na spěšném pochodu, a ne jeden muž a chlapec doma, a s kajícnou tváří jsme lokali křtěné mléko ze džbánu na kredenci. Kovářka zatím pověsila čisté bílé záclony a kolem širokého dýmníku přitloukla hřebíčky nový květovaný kanýr místo starého a také odkryla malý parádní pokoj přes chodbu. Ten se nikdy jindy neodkrýval, trávil celý zbytek roku pod chladným závojem z nedvábného papíru, který zahaloval dokonce i čtyři bílé terakotové pudlíky na krbové římse, z nichž každý měl černý čumáček a v tlamičce košíček květin a byl věrným protějškem všech ostatních. Kovářka byla hospodyně velmi čistotná, ale přímo mistrovsky uměla svou čistotnost udělat nepříjemnější a nesnesitelnější, než je vyslovená špína. Čistota následuje hned po zbožnosti a někteří lidé tropí totéž (...)

(......)