Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA PADESÁTÁ PRVNÍ

Jaký cíl jsem sledoval, když jsem se tak horlivě snažil vypátrat a prokázat Estellin původ, nemohu říct. Co nevidět se ukáže, že jsem tu otázku neměl před očima v žádné jasné podobě, dokud mi ji nepředložila hlava moudřejší než moje.

Ale když jsme s Herbertem skončili svou závažnou rozmluvu, zachvátilo mě horečné přesvědčení, že musím tu věc propátrat až ke kořenům - že ji nesmím nechat spát, nýbrž že si musím promluvit s panem Jaggersem a dopídit se čisté pravdy. Opravdu nevím, jestli jsem měl pocit, že to dělám kvůli Estelle, nebo byl-li jsem rád, že mohu trochu záře oné romantické zajímavosti, která tak dlouho obklopovala mě, přenést na muže, o jeho záchranu jsem měl tak velkou starost. Tato druhá možnost se snad blíží pravdě víc.

Buď jak buď, jen stěží jsem se dal udržet, abych se do Gerrard Street nevypravil ještě ten večer. Mou nedočkavost zkrotily jedině Herbertovy rozklady, že půjdu-li, sklátí mě to pravděpodobně na lůžko a já budu k ničemu třebas právě ve chvíli, až bezpečnost našeho uprchlíka bude záviset na mně. S výhradou, znovu a znovu opakovanou, že děj se co děj, zítra pana Jaggerse vyhledat musím, jsem se konečně podrobil a uvolnil se ležet v klidu, nechat si ošetřovat své zranění a zůstat doma. Druhý den časně ráno jsme vyšli společně a na rohu Giltspur Street a Smithfieldu jsem se rozloučil s Herbertem, aby si šel svou cestou do City, a já šel svou do Malé Britské.

Byla pravidelná období, kdy pan Jaggers a pan Wemmick spolu procházeli firemní účetnictví a kontrolovali doklady a uváděli všechno do pořádku. V takových dnech si brával Wemmick své knihy a papíry do pokoje pana Jaggerse a jeden z písařů z horních pater přicházel dolů do přední pisárny. Když jsem toho rána na Wemmickově místě spatřil takového písaře, hned jsem věděl, co se děje; ale nijak mě nemrzelo, že zastihnu pana Jaggerse pohromadě s Wemmickem, protože tak aspoň Wemmick uslyší na vlastní uši, že neříkám nic, co by mu mohlo uškodit.

Můj příchod s rukou v obvazu a s pláštěm volně přehozeným přes ramena byl mé věci na prospěch. Ačkoli jsem panu Jaggersovi už poslal stručnou zprávu o nehodě, hned jak jsem přibyl do Londýna, přesto nyní chtěl, abych mu všechno vylíčil znovu a dopodrobna; a mimořádnost příhody způsobila, že náš hovor byl méně suchý a strohý a méně přísně regulovaný pravidly svědeckého výslechu, než jak tomu bývalo dosud. Zatímco jsem popisoval katastrofu, pan Jaggers stál podle svého zvyku před krbem. Wemmick se opíral zády o lenoch křesla a s rukama v kapsách u kalhot a s perem zastrčeným vodorovně do poštovní schránky svých úst hleděl upřeně na mne. Obě bestiální busty, odjakživa v mé mysli neodlučitelné od profesionálního jednání v pisárně, vypadaly, jako by soustředěně dumaly, necítí-li jejich nos právě v tu chvíli požár.

Když jsem skončil vyprávění a oni vyčerpali své otázky, předložil jsem zmocnění od slečny Havishamové, abych přijal oněch devět (...)

(......)