Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA PADESÁTÁ ČTVRTÁ

Byl jeden z oněch březnových dnů, kdy slunce svítí horce a vítr vane studeně; kdy na slunci je léto a ve stínu zima. Měli jsme s sebou své tlusté kazajky a já si vzal brašnu. Ze všeho svého pozemského majetku jsem si nevzal nic víc než hrstku nezbytností, která byla náplní mé brašny. Kam asi půjdu, co asi budu dělat nebo kdy se asi vrátím, to byly otázky pro mne zhola nezodpověditelné; také jsem si jimi vůbec netrápil hlavu, protože všechno moje myšlení se soustřeďovalo na Provisovo bezpečí. Pouze na ten letmý okamžik, kdy jsem se u dveří zastavil a ohlédl se, jsem zauvažoval, za jakých změněných okolností asi ty pokoje příště uvidím, uvidím-li je vůbec někdy.

Loudavě jsme sešli k tempelským schůdkům a loudavě jsme tam přešlapovali, jako kdybychom se nemohli rozhodnout, máme-li vůbec jít na řeku. Samozřejmě jsem se předtím postaral, aby loďka byla připravená a všechno v pořádku. Po chvilce líčené nerozhodnosti, kterou ovšem nepozoroval nikdo kromě dvou tří obojživelných tvorů, jací patřili k našim tempelským schůdkům, jsme nasedli a odrazili; Herbert na přídi, já u kormidla. Byla asi právě nejvyšší voda - půl deváté.

Měli jsme tento plán. Zamýšleli jsme, protože příliv začne opadávat v devět a odliv nás ponese jen do tří, plout pomaličku dál i potom, až se obrátí, a veslovat proti přílivu až do tmy. To se už dostaneme hezky daleko do oněch dlouhých rovných úseků pod Gravesendem, mezi Kentem a Essexem, kde je řeka široká a pustá, kde pobřeží je velmi málo obydlené a kde jsou tu a tam roztroušené osamělé hospůdky, z nichž bychom si jednu mohli zvolit za místo k odpočinku. Tam jsme se chtěli skrýt přes celou noc. Parník do Hamburku i parník do Rotterdamu vypluje z Londýna ve čtvrtek ráno kolem deváté. Budeme vědět, v kterou dobu je očekávat, podle toho, kde sami budeme, a zavoláme hned na první - takže kdyby nás jakoukoli náhodou nevzal na palubu, zůstane nám ještě další naděje. Znali jsme charakteristické znaky obou lodí, podle nichž se daly rozlišit.

Úleva, že se konečně činně účastním uskutečňování našeho cíle, byla pro mne tak veliká, že mi připadalo zatěžko uvědomit si stav, v němž jsem byl ještě před několika málo hodinami. Štiplavý vzduch, slunce, pohyb na řece i pohyb řeky samé - té cesty, která běžela s námi, jako by nám rozuměla a posilovala nás a dodávala nám odvahy - mě osvěžily novou nadějí. Cítil jsem zahanbení, že jsem na loďce tak málo užitečný; ale bylo málo lepších veslařů než mí dva přátelé a oba veslovali rovnoměrným tempem, které měli vydržet celý den.

V tehdejších dobách byl parolodní provoz na Temži mnohem méně rušný než dnes a veslařské čluny byly mnohem početnější. Bárek, uhelných plachetnic a pobřežních obchodních plavidel bylo snad stejně jako dnes; ale parníků, velkých i malých, nebyla ani desetina, ani dvacetina proti dnešku. Ale jakkoli bylo časně, křižovalo toho rána hladinu množství prámů se zadním veslem a množství (...)

(......)