Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA PADESÁTÁ PÁTÁ

Druhý den ho přivedli před policejní soud a asi by ho ihned odevzdali porotnímu soudu, nebýt toho, že bylo nutné napřed obeslat jednoho bývalého dozorce z vězeňské lodi, odkud kdysi uprchl, aby potvrdil jeho totožnost. Nikdo o ní nepochyboval; ale Compeyson, který ji hodlal přísežně dosvědčit, se převaloval mrtvý na vlnách a stalo se, že v té době v Londýně náhodou nebyl žádný vězeňský dozorce, který by mohl žádané svědectví podat. Hned ráno po nočním příjezdu jsem zašel rovnou k panu Jaggersovi do jeho soukromého bytu, abych si zajistil jeho pomoc a pan Jaggers v zájmu vězně nechtěl nic připustit. Byla to prostě jediná možnost, neboť mi řekl, že až předvedou svědka, musí být případ v pěti minutách vyřízený a že žádná moc na světě nemůže zabránit, aby věc nedopadla v náš neprospěch.

Oznámil jsem panu Jaggersovi, že mám v úmyslu ponechat Magwitche v nevědomosti o osudu jeho jmění. Pan Jaggers mě huboval a zlobil se na mě, že jsem si je nechal "proklouznout mezi prsty", a pravil, že musíme co nejdříve sepsat žádost a rozhodně se pokusit z něho zachránit aspoň něco. Ale netajil přede mnou, že ačkoli snad je mnoho případů, kdy soud na propadnutí jmění netrvá, v našem případě není okolností, které by jej mezi podobné případy zařadily. To jsem velmi dobře chápal. Nebyl jsem s tím psancem příbuzný ani mě s ním nepojilo žádné uznatelné pouto; před svým zatčením nepřipojil podpis k žádnému písemnému prohlášení ani pořízení v můj prospěch, a učinit něco takového nyní by bylo marné. Neměl jsem žádný nárok a s konečnou platností jsem se rozhodl, a napotom jsem v tom rozhodnutí také vytrval, že si nebudu kalit duši beznadějnou námahou a pokusy nějaký nárok prokázat.

Jak se zdálo, byl důvod k doměnce, že utopený udavač doufal v nějakou odměnu z tohoto propadlého jmění a že nabyl jistých přesných vědomostí o Magwitchových poměrech. Když našli jeho mrtvolu, odplavenou mnoho mil od dějiště jeho smrti a tak strašlivě znetvořenou, že ji bylo možno poznat jedině podle obsahu kapes, dosud byly čitelné poznámky, složené v pouzdře, které nosil při sobě. Mezi nimi bylo jméno jednoho bankovního závodu v Novém Jižním Walesu, kde ležela určitá suma peněz, a bližší popis jistých pozemků značné hodnoty. Oba ty údaje byly také na seznamu, který Magwitch za pobytu ve vězení dal panu Jaggersovi jakožto soupis majetku, o kterém předpokládal, že ho zdědím. Jeho nevědomost mu nakonec posloužila, chudákovi; nikdy nezapochyboval, že by za pomoci pana Jaggerse moje dědictví nebylo úplně jisté.

Po třídenním odkladu, který si korunní prokuratura vyžádala k předvedení svědka z vězeňské lodi, se svědek skutečně dostavil a jednoduchý případ doplnil. Odevzdali Magwitche porotnímu soudu do pořadí příštího zasedacího období, které mělo začít za měsíc.

V této temné době mého života se jednou večer Herbert vrátil domu náramně skleslý a řekl: "Můj milý Haendle, bojím se, že vás brzy budu muset (...)

(......)