Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 1
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V.
ZÁSNUBNÍ HOSTINA.

Nazítří byl krásný den. Slunce vyšlo, zářící a čisté, a první purpurově rudé paprsky zkrášlily svými rubíny pěnivé vrcholky vln.

Hostina byla připravena v prvním poschodí Zálohy, s jejíž besídkou jsme se již seznámili. Byla to veliká síň, osvětlená pěti či šesti okny, a nad každým z nich (vysvětli ten úkaz, kdo můžeš!) napsáno bylo jméno jednoho z velkých francouzských měst.

Dřevěná balustráda táhla se jako zbytek lešení podél těch oken.

Ačkoli byl oběd ustanoven na poledne, byla balustráda naplněna netrpělivými procházecí již od jedenácti hodin. Byli to privilegovaní plavci z Faraonu a několik vojáků, Dantesových přátel. Všichni oblékli na počest snoubenců své nejlepší šaty.

Mezi příštími svatebčany kolovala zpráva, že výpravci Faraona poctí svou přítomností svatební hostinu svého vrchního kormidelníka, ale tím by byli prokázali Dantesovi takovou čest, že nikdo se ještě neodvážil tomu uvěřiti.

Leč Danglars, přišed s Caderoussem, tu novinu potvrdil. Mluvil ráno se samotným pánem Morrelem, pan Morrel mu řekl, že přijde k obědu do Zálohy.

A skutečně, za okamžik po nich vstoupil do síně pan Morrel a byl od námořníků s Faraonu pozdraven hlučným „hurá!“, spojeným s potleskem. Výpravcova přítomnost byla jim potvrzením šířící se pověsti, že Dantes bude jmenován kapitánem, A ježto Dantes byl na lodi velice oblíben, děkovali takto tito stateční lidé výpravci, že náhodou jeho volba byla jednou v souhlase s jejich přáním. Sotva pan Morrel přišel, Danglars a Caderousse byli jednohlasně rychle vysláni k ženichovi: měli jej zpraviti o příchodu důležité osobnosti, jejíž zjev vyvolal tak živé pohnutí, a říci mu, aby si pospíšil.

Danglars s Caderoussem kvapně odešli, ale uběhli sotva sto kroků, když poblíž prachárny spatřili blížiti se malou skupinu.

Tato malá skupina sestávala ze čtyř dívek, přítelkyň Mercedes, Katalánek jako ona, které provázely nevěstu, zavěšenou v Edmondovo rámě. Vedle nevěsty kráčel otec Dantes a za nimi šel Fernand se svým zlým úsměvem.

Ani Mercedes, ani Edmond neviděli toho Fernandova zlého úsměvu. Ty ubohé děti byly tak šťastny, že viděly jen sebe a krásné, čisté, žehnající jim nebe.

Danglars a Caderousse zhostili se svého vyslaneckého úkolu. Když pak vyměnili silný, přátelský stisk ruky s Edmondem, zaujal Danglars místo vedle Fernanda, Caderousse pak po boku otce Dantese, jenž byl středem všeobecné pozornosti.

Stařec měl na sobě svůj krásný kabát z rýhovaného sametu, zdobený širokými ocelovými hranatými knoflíky. Jeho hubené, ale svalnaté nohy vězely ve skvělých, strakatých, bavlněných punčochách, které na míli čpěly anglickým podloudnictvím. S třírohého klobouku splývala mu spousta bílých a modrých stuh.

Opíral se o hůl z točeného dřeva, nahoře zahnutou, jako antické pedum. Vypadal jako jeden z oněch šviháků, vykračujících si r. 1796 v nově otevřeném parku Luxemburském nebo Tuilerií.

K němu, jak jsme již pravili, přitočil se Caderousse. Caderousse, kterého naděje na dobré jídlo (...)

(......)