Viktor Dyk

BUŘIČI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2.

Zlomeny kříž, kout zapadlý je.

Nad hlavou jedle, dole sráz.
To je ta scenérie.

Z té řeči druhého čišel mráz.

– – Z vyšších sfér přicházím, ač se to nezdá.
den mého zrození svítila hvězda.
Nepřišli tři však králové.
světě to bývá už takové!
Péče žen život mi upředla jemně,
génia maminka viděla ve mně,
myslila plaše
na Mesiáše.
Jsemť narozen
na Štědrý den.

Mesiáš nebyl jsem, což dlužno říc,
myslím, že v světě jsem nespasil nic,
vlastnosti poznala ve mně však skvělé
má teta, eine schöne Seele.
Tak k roli jsem přišel prokleté zázračného dítěte.
S talenty k všemu a k ničemu vlastně,
skládal jsem, maloval, zpíval, psal básně,
pln různotvarných vloh
už jako hoch.

Vždy předmět obdivu, nerad jsem čekal,
od věci k věci jsem ležérně těkal,
rozmaru soustavnost málokdy hoví.
Tož talent raděj vždy odkryl jsem nový.
Život můj výsledkem sklonu byl toho.
Práce tu nebylo, nápadů mnoho,
mne jednotlivé jaly tóny,
nedbal jsem dále o zákony,
duch, který nad ně povzletí,
Kraftgenie zašlých století.

Odpusťte řeči mé ve vyšším slohu,
mluvím však pouze tak, jak vůbec mohu!
Výraz můj, přiznávám, často vás mate,
co je to génij, možná se ptáte?
Co je to génij? Význam slova
leckterý půvab v sobě chová.
Génij vše může činiti,
génij se musí vyžiti,
génij jde svými cestami,
závazek každý mu neznámý.
Génij jde bez ohledu vpřed
a pro génia je tu svět.
Génij je maják, který bdí,
a vidí to, co jiní nevidí!

Morálky nezná: zná jen fakt.
Akt jako akt!

Pro blaho světa
talenty vzbouzela matka i teta;
největší talent, jenž laur získal mé skráni,
byl talent milování,
jejž kdysi u chlapce služka čilá
v seně probudila.
Tož záhy byl jsem okouzlen
krásou žen.
Šílen, zpit
od ženy k ženě dál jsem lít,
nějaká touha dál vždy štvala,
nějaká touha vytrvalá.
Hojený a přec nevyhojen, ukájen a přec neukojen,
nové jsem hledal vždycky,
hotový génij erotický.

Génij ten zabral však, u sta ďasů,
přemnoho peněz, přemnoho času.
Studia nechal jsem: nebavilo,
banální bylo.
Je trapné ale skorem,
je-li génij expeditorem.
Úřádek malý, hubený,
lásky a krve plameny,
matka, jež lomí rukama,
hle, pěkná skica pro drama.

Rodinné jmění matčino
na lásky padlo, na víno.
Génij vše může činiti,
génij se musí vyžiti.
Kult zla mne upoutal, kult silných duchů,
nemoh jsem dýchati v měšťáckém vzduchu,
touhou jsem práh
zlo chutnat v různých podobách;
opilý byl jsem černou vědou,
hříchu abecedou,
pyšný, král,
nade vše květy zla jsem miloval.

S životem tím však byla to svízel,
mé dluhy rostly, můj úvěr zmizel
pomalu, lehounce.
Dne kteréhosi byl jsem u konce.
Měšťáků kapsy upjaté,
krčení ramen proklaté,
protekční gesto troupa,
toť situace hloupá.

Dotěrní věřitelé
mne štvali zatvrzele.
Proudu, jenž strhoval, jsem se svěřil.
Několik tisíc jsem zpronevěřil.
Týden byl krásný… nad propastí
hřešiti a ani se nezatřásti,
a (...)

(......)