Ernest Hemingway
překlad: Jiří Valja, Marie Fojtová

KOMU ZVONÍ HRANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XX

Ležel ve tmě a čekal, až k němu přijde dívka. Vítr se utišil a borovice stály nehybně ve tmě. Kmeny borovic trčely ze sněhu, který zcela přikrýval zem, a Robert Jordan ležel ve spacím pytli, pod sebou cítil pružné lůžko, které si připravil, nohy měl v teplém spacím pytli nataženy, a jak dýchal, cítil na hlavě a v nozdrách ostrý, chladný vzduch. Ležel na boku, pod hlavou měl raneček ze svých kalhot a kabátu, které si místo polštáře omotal kolem bot, a na boku cítil chladný kov velké automatické pistole, kterou při svlékání vytáhl z pouzdra a přivázal za šňůru k pravému zápěstí. Odstrčil pistoli, zachumlal se hlouběji do spacího pytle a pozoroval přes sníh temnou skalní průrvu, která tvořila vchod do jeskyně. Obloha byla jasná a od sněhu se odráželo dost světla, takže bylo vidět kmeny stromů a obrysy skalisek u jeskyně.

Předtím vzal sekyru, vyšel z jeskyně, šel čerstvým sněhem k okraji mýtiny, kde porazil malý smrček. Potmě ho odtáhl silnějším koncem napřed do závětří skalní stěny. Tam si stromek u skály přidržel tak, aby stál, jednou rukou pevně sevřel kmínek, chytil topůrko až u čepele a osekal všechny větve, až jich měl hromadu. Pak nechal nasekané chvojí ležet, položil holou tyč kmínku do sněhu a zašel do jeskyně pro dřevěné prkénko, které tam viděl opřené o stěnu. Prkénkem odhrabal u skalní stěny ze země sníh, pak vzal chvojí, setřásl z něho sníh a nakladl ho do vrstev jako překrývající se ptačí pírka, a tak si udělal lůžko. Přes nohy lůžka z větví položil kolmo tyč, aby přidržovala větve, a pevně ji zajistil dvěma špičatými kousky dřeva, které odštípl z kraje prkénka.

Pak zase odnesl prkénko i sekyru do jeskyně; při vstupu se shýbl pod houni a opřel oba předměty o stěnu.

“Co to tam venku děláš?” zeptala se Pilar.

“Udělal jsem si lůžko.”

“Neosekávej mi na svoje lůžko mou novou polici.”

“Odpusť.”

“Nic se nestalo,” řekla. “Na pile mají takových prkýnek víc. Jaký lůžko sis udělal?”

“Jako u nás doma.”

“Tak se na něm dobře vyspi,” řekla a Robert Jordan otevřel jeden tlumok, vytáhl spací pytel, vrátil do tlumoku věci, které měl v pytli zabalené, a jak odnášel spací pytel z jeskyně, shýbl se zase pod houní, a pak rozložil spací pytel po větvích tak, aby uzavřený konec ležel na kmínku, který byl kolmo připevněn kolíky v nohách lůžka. Otevřený vršek spacího pytle byl chráněn skalní stěnou útesu. Robert Jordan se pak vrátil do jeskyně pro tlumoky, ale Pilar řekla: “Můžou spát se mnou jako včera v noci.”

“Nepostavíte hlídky? Je jasná noc a už je po vánici.”

“Půjde Fernando,” odpověděla Pilar.

Maria byla vzadu v jeskyni a Robert Jordan ji neviděl.

“Dobrou noc vespolek,” řekl. “Já jdu spát.”

Z ostatních, kteří si před ohništěm rozkládali na hliněné podlaze houně a stočené slamníčky a odstrkávali hrubé dřevěné stoly a stoličky, potažené nevydělanou koží, aby si udělali místo k spánku, zvedli oči Primitivo a Andrés, kteří řekli: “Buenos noches.”

Anselmo už spal v koutě, zabalený do houně a do (...)

(......)