Ernest Hemingway
překlad: Jiří Valja, Marie Fojtová

KOMU ZVONÍ HRANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXI

Za rozbřesku začal vát teplý vítr a Robert Jordan slyšel, jak na stromech roztává sníh, který těžce dopadá na zem. Bylo jitro pozdního jara. Hned při prvním vdechnutí poznal, že ten sníh byla jenom taková vrtošivá horská přeháňka a že dopoledne zmizí. Pak zaslechl, že se blíží nějaký kůň, jehož kopyta, obalená mokrým sněhem, při klusu tupě bušila o zem. Robert Jordan zaslechl, jak připevněné pouzdro karabiny pleská o sedlo a jak kůže vrže.

“Maria,” řekl, vzal dívku za rameno a zatřásl jí, aby ji probudil. “Zůstaň schovaná v pytli,” a jednou rukou si zapjal košili, druhou uchopil automatickou pistoli a palcem uvolnil pojistku. Viděl, jak sebou dívčina ostříhaná hlava škubla a zmizela ve spacím pytli, a pak spatřil, jak mezi stromy přijíždí jezdec. Přikrčil se ve spacím pytli, uchopil pistoli oběma rukama a zamířil na přijíždějícího muže. Nikdy toho člověka neviděl.

Jezdec byl už téměř proti němu. Jel na statném sivém valachu a na sobě měl khaki baret, vlněnou pláštěnku jako nějaké pončo a těžké černé vysoké boty. Z pouzdra na pravé straně sedla vyčnívala pažba a dlouhý obdélný zásobník krátkého samopalu. Měl mladý, ostře řezaný obličej; tu spatřil Roberta Jordana.

Spustil ruku k pouzdru, a jak se pootočil, sklonil a škubl pouzdrem, spatřil Robert Jordan nach stylizovaného odznaku, který měl jezdec na levé straně prsou své vlněné khaki pláštěnky.

Robert Jordan zamířil doprostřed jeho prsou, kousek pod odznak, a vystřelil. Výstřel zaduněl zasněženým lesem.

Kůň prudce vyrazil kupředu, jako by byl popohnán ostruhami, mladý muž, který ještě pořád škubal pouzdrem samopalu, se po hlavě svezl k zemi a jeho pravá noha se zachytila ve třmenu. Kůň vyrazil mezi stromy, vlekl jezdce, jehož hlava obrácená obličejem dolů tloukla o zem, za sebou a Robert Jordan vstal; teď už držel pistoli jen v jedné ruce.

Statný sivák uháněl tryskem mezi borovicemi. Ve sněhu zůstávala za vlečeným mužem široká brázda, po jejíž jedné straně se táhl rudý pruh. Z ústí jeskyně vycházeli lidi. Robert Jordan sáhl rukou dolů, odmotal z polštáře své kalhoty a začal si je oblékat.

“Obleč se,” řekl Marii.

Nad hlavou zaslechl hluk letadla letícího ve velké výšce. Skrz stromy viděl, že se sivák zastavil a zůstal stát; jezdec ještě pořád visel ze třmenu obličejem k zemi.

“Běž chytit toho koně,” zavolal na Primitiva, který se rozběhl k Robertu Jordanovi. Pak řekl: “Kdopak hlídal na vršku?”

“Rafael,” řekla Pilar od jeskyně. Stála tam a vlasy měla ještě ve dvou copech, které jí visely po zádech.

“Někde blízko je jízda,” řekl Robert Jordan. “Vytáhněte támhle nahoru ten svůj zatracený kulomet.”

Slyšel, jak Pilar volá do jeskyně: “Agustíne.” Pak zašla do jeskyně, ze které pak vyběhli dva muži, jeden s kulometem, jehož trojnohý podstavec měl přehozený přes rameno, a druhý s pytlem plným kruhových zásobníků.

“Jdi s nimi nahoru,” řekl Robert Jordan Anselmovi.

“Lehni si vedle kulometu a přidržuj mu nohy,” dodal.

Všichni tři se rozběhli (...)

(......)