Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
“Nasekej mi borové větve,” řekl Robert Jordan Primitivovi, “a honem mi je přines.”
“Tady se mi ten kulomet nelíbí,” řekl Agustínovi.
“Proč?”
“Přendej ho támhle,” ukázal Robert Jordan, “já ti to pak vysvětlím. Sem, takhle. Počkej, já ti pomůžu. Sem,” řekl a pak se posadil na bobek. Zadíval se na úzkou úžlabinu a všiml si, jak je skála z obou stran vysoká.
“Musí stát dál,” řekl, “dál od nás. Dobře. Tady. To zatím stačí, než ho budeme moct pořádně umístit. Tak. Kameny dej támhle. Tady je jeden. Támhle ze strany dej další. Nech volné místo, aby se hlaveň mohla otáčet. Ten kámen musí být trochu dál k téhle straně. Anselmo! Sejdi do jeskyně a přines mi sekyru. Honem.”
“Cožpak jste nikdy neměli pořádné palebné postavení pro kulomet?” řekl Agustínovi.
“Vždycky jsme ho stavěli sem.”
“Kaškin vám nikdy neřekl, že ho máte dát támhle?”
“Ne. Kulomet nám přinesli až po jeho odchodu.”
“Copak ho nepřinesl někdo, kdo ví, jak se s ním zachází?”
“Ne. Přinesli ho nosiči.”
“Takhle se to přece nedá dělat,” řekl Robert Jordan. “To vám to dali jen tak bez poučení?”
“Ano, jako se dává dar. Jeden pro nás a jeden pro El Sorda. Přinesli je čtyři muži. Anselmo jim dělal průvodce.”
“To je div, že o ně nepřišli, když s nimi frontou procházeli čtyři muži.”
“To jsem si taky myslel,” řekl Agustín. “Myslel jsem si, že ti, co je poslali, si přáli, aby o ně přišli. Ale Anselmo je přivedl v pořádku.”
“Umíš s tím zacházet?”
“Ano, zkoušel jsem to. Umím. Pablo taky. Primitivo taky. I Fernando. Učili jsme se ho na stole v jeskyni rozebírat a zase skládat. Jednou jsme ho rozebrali a dva dny jsme ho nemohli dát dohromady. Od tý doby jsme ho už nerozebírali.”
“A střílí?”
“Ano. Ale nenecháme cikána ani ostatní, aby se v něm vrtali.”
“Vidíš? Támhle nebyl k ničemu,” řekl. “Podívej. Támhlety skály, které by vás měly chránit z boků, by kryly toho, kdo vás napadne; u kulometu si člověk musí najít rovinku, přes kterou bude střílet. Kromě toho musí mít možnost střílet do stran. Vidíš? Podívej. Teď ovládáš celé tohle pole.”
“Aha,” řekl Agustín. “Ale my jsme ještě nikdá nebyli v obraně, jenom když dobývali naše město. Tam u toho vlaku měli máquinu vojáci.”
“Tak se budeme učit, jak se to dělá,” řekl Robert Jordan. “Musíme dbát na několik věcí. Kdepak je ten cikán, co tu měl být?”
“Já nevím.”
“Kde by tak mohl být?”
“Já nevím.”
Pablo vyjel průsmykem, otočil se a kruhem přejel po plošince na vršku, která byla palebným polem kulometu. Robert Jordan sledoval očima, jak Pablo sjíždí ze stráně podél stop, které tam kůň zanechal, když přijížděl. Zabočil doleva a zmizel mezi stromy.
“Doufám, že nenarazí přímo na jejich jízdu,” pomyslel si Robert Jordan, “Obávám se, že by nám je přived rovnou na krk.”
Primitivo přinesl borové větve, Robert Jordan je zarazil do sněhu, takže pronikly až do země, která nebyla zmrzlá. Ohnul je nad kulometem z obou stran do oblouku.
“Přines ještě,” řekl. “Musí tu být kryt i pro oba muže, co (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
